Husitští miliardáři aneb jedno tabu českých dějin III.

Jen malá část peněz v truhlicích husitských velitelů byla přímo válečnou kořistí. Do hry o peníze stále častěji vstupovala politika - kuloární jednání, tajné dohody, korupce a defraudace.

Na podzim 1429 táhli sirotci a táboři Bavorskem a šli od úspěchu k úspěchu. Kališníci zaskočili Bavory nepřipravené, navíc se blížily Vánoce a nikomu se bojovat příliš nechtělo. Bohatá bavorská města, vévodové i biskupství - ti všichni bez potíží přistupovali na výpalné a výsledkem byl proud peněz do rukou vyjednávajících husitských velitelů. Jen namátkou - biskupství Bamberské 12.000 zlatých dukátů, kurfiřt Fridrich 14.000 zl., vévoda Johann Bavorský 10.000 zl., město Norimberk 11.000 zl. atd.

Ani přebohaté Bavorsko nemělo ovšem tolik peněz, aby mohlo zaplatit tyto ohromné sumy v hotovosti. Proto byla vydána záloha a uzavřena smlouva, že zbytek peněz bude vyplacen v únoru 1430 v Domažlicích. A tak se také stalo.

O celé transakci autor Starých letopisů českých vcelku bez ostychu a žalobně píše:" Pak kněz Prokop Holý s panem Vilémem Kostkou z Postupic a s dalšími jeli do Domažlic pro ty peníze a rozdělili se o ně, jak sami chtěli a uměli."

O velitelích vojensky evidentně úspěšné výpravy pak píše soud překvapivě nelichotivý:"A kdyby jim šlo o čest tak, jako jejich předkům, táhli by až k Rýnu a podrobili si mnoho zemí, avšak nabrali mnoho kořisti, nechali se omámit zlatem a vrátili se do Čech."

Asi není třeba zmiňovat, že jednání o výpalné bylo vedeno jen nejužší skupinou vyvolených. A tak se nikdy nedozvíme, proč byla městu Bamberg původně požadovaná suma 50.000 zlatých snížena na "pouhých" 12.000 zl. a  jinde podobně. Hodně nám však napovídají zprávy o konfliktu mezi Prokopem Holým a nižšími táborskými veliteli při obležení Plzně o několik let později - Prokop zde byl otevřeně obviňován z defraudace a obohacování, mimo jiné právě při slavné bavorské rejse.

Že se výměnou za osobní dary velitelům dalo snížit výpalné, dokazuje i příklad radních města Cheb. Ti se k jednání o výši konečné částky dostavili i s 12 lokty luxusního bruselského sukna - osobním darem Prokopu Holému. A původně požadovaná suma jim byla snížena na přívětivých 1.700 zl.

Je pochopitelné, že takto získané peníze investovali husitští velitelé do nemovitostí, překvapí nás ale, že tak nečinili v Táboře nebo v Hradci Králové, kde byli doma. Většinu těchto nákupů realizovali v Praze na Novém Městě a zvláště pak v Kutné Hoře, po Praze druhém největším, nejbohatším a nejvýstavnějším městě království.

Historik Jiří Kejř o těchto nákupech píše:" Byly to objekty, které patřily do vyšších a nejvyšších skupin v cenovém rozvrstvení, byly to tedy objekty největší a nejvýstavnější. Nadto byly ceny placeny hned a v hotovosti. Tyto nákupy nelze chápat jinak, než jako ukládání peněz, získaných z válečné kořisti. V Kutné Hoře také bývaly stanoveny neurčité lhůty splatnosti pohledávek dnem " až přijdou bratří".

Kutná Hora, toto Saint-Tropez husitského období, měla mezi kališníky nevyšší společenskou prestiž. Kdo neměl dům v Kutné Hoře, jako by nebyl. Tady trávili kališničtí velitelé zimní přestávky mezi válečnými kampaněmi, zde, mezi svými, si mohli nejen doléčit zranění, ale i užít trochu nevázaného života stranou slídivých zraků chiliastických kazatelů i závistivých pohledů chudých spolubratří. Především však právě zde se za zimních  večerů a opulentních hostin rozhodovalo o příštích válečných výpravách, domlouvala spojenectví, uzavíraly dohody bojové, majetkové i rodinné. A také splétaly intriky.

Příklon husitských velitelů ke kořistnictví a hromadění majetku souvisí s rychlou společenskou a národnostní proměnou táborského i Žižkova / později siročího/ vojska po prvních porevolučních úspěších. Historik Jiří Kejř se sice zdráhá uvěřit zcela hlasům kronikářů, kteří píšou, že:"  ...odevšad přicházeli zločinní lidé a ve vojsku byla nakonec většina cizinců, kteří necítili s královstvím." Ale i Kejř uznává:" Cizinců nemohlo být ve vojscích tolik, aby to výrazně změnilo jejich národnostní složení, ale přeci jejich účast v řadách bratří byla tak znatelná, že si toho povšimli i různí pozorovatelé."