Má to ovšem několik ALE. Tento vlak se vyráběl kolem roku 1980 a jeho rychlost byla kolem 300 km/h. Dokázal tedy jet i rychleji, ale ne až tak v běžném provozu.
Uplynulo 40 let a na našich drahých zrekonstruovaných koridorech se jezdí někdy i 160 km/h. Stát by rád vybudoval VRTky (vysokorychlostní tratě), ale málokdo je chce mít za humny. A tak si Správa železnic (SŽ) půjčí za 10 mega muzejní exponát vlaku z roku 1980, aby nám ukázala, jak se u nás možná už za pár let bude také jezdit po železnici.
Teda vlastně neukázala, protože ten rychlovlak nejede vlastní silou - jednak nesmí a jednak stejně nemá po čem. Těch 10 mega jsou náklady, které SŽ zaplatí jen za pronájem TGV. Nejsou v tom náklady za převoz ani celá ta show okolo.
O co tedy jde?
Co nám SŽ chce ukázat?
Stojící vlak starý 40 let?
Těch máme dost i u nás. I Pendolinu je vlastně už 20.
Obávám se, že toto je příklad marketingové akce zcela beze smyslu. Sice si pár šotoušů (zdravím kamarády šotouše) udělá fotky vlaku TGV, ale tak jak tyto kluky znám, nepochybuji, že ho již dávno vyfocené mají. Je tedy pravdou, že vyfotit TGV tažené Vectronem, je rarita, která se hned tak neuvidí. Zároveň to je ale jenom takové tragikomické dokreslení celé té podivné akce.
Tato prezentace je podle mě velký přešlap.
Když si uvědomím, co všechno by Správa železnic mohla za 10 mega udělat – třeba opravit kousek sesunuté tratě mezi Dobkovičkami a Radejičínem, na kterou čekáme už mnoho let...
