Hodnotím hudební počiny uplynulého roku. Co zajímavého vzniklo na naší hudební scéně v roce 2022? Krátká recenze na již desátou desku pardubické Vypsané fixy.
Vypsanou fixu poslouchám hned od první desky Brutální všechno. První deska a dva následující počiny, Bestiálně šťastní a Krása nesmírná, jsou pro mne asi nejlepším obdobím kapely. Samozřejmě je to velice subjektivní pohled, neb je to dáno zřejmě i tím, že jsem v tom období byl nesmírně, brutálně a bestiálně šťasten… Na koncertech byla divoká punková atmosféra a zároveň nebyl problém navázat kontakt s opačným pohlavím… Jestli tomu je tak i dnes, s tím seznamováním, musel bych se zeptat někoho z mladších fanoušků. O dobré atmosféře nepochybuji!
Období první trojice alb je spojeno s pomocnou rukou producenta Petra Fialy, frontmana kapely Mňága a Žďorp. Punk-rockový styl nahrávání, kdy se najednou nahrává rytmická sekce i doprovodné kytary, kdy se občas vloudí nějaká ta špinavost, vazba, mi naprosto vyhovoval a ke kapele seděl. Fenoménem, tedy čtvrtým albem, nastal odklon od divočiny a nahrávka dostala čistší a uhlazenější zvuk, jež měl na svědomí ostřílený Dušan Neuwerth. Mé punkové duši trvalo chvíli změnu vstřebat, ale po kratší době jsem desku Fenomén vysoce ocenil.
A právě Dušana Neuwertha považuji dlouhodobě za jednoho z našich nejlepších hudebních producentů. Společně s Ondřejem Ježkem vyprodukovali předposlední desku “pardubických Sonic Youth“. Tato spolupráce se musela osvědčit, protože oba zmínění společně opět vstoupili do stejné řeky jménem Vypsaná fixa.
Hned na první pohled u desáté studiovky zaujme obal s detailem eletrické kytary, obal vynikne zejména ve velkém formátu LP desky.
Podstatné ale je, že i přes oba zmíněné producenty, spojené především s populární nebo alternativní hudbou, dostala nahrávka řízný zvuk, velmi blízký právě třem prvním deskám.
A z celé nové nahrávky je cítit určitá snaha příblížit se duchu prvních alb. Ona snaha je někdy až příliž patrná, třeba zrovna v písni Kusy radosti, jež dala desce název. Nechť posoudí každý fanoušek sám, zdali je zmíněná snaha jen tlačením na pilu, či jde o správně zvolenou polohu, která kapele sluší.
Za určitým návratem ke kořenům stojí i dva faktory. Letos je to dvacet let od vydání kultovní desky Bestiálně šťastní. Tím druhým faktorem je omlazení souboru, kdy po odchodu baskytaristy Daniela“Mejna“Oravce, přichází Kryštof Mašek, dříve působící u Miroslava Žbirky.
Na dvanácti skladbách nového alba nechybí hravost, která ke kapele patří, třeba Márdiho anglicko-český obrat v písni Sen. Texty hloubavé pohrávající si s jinotaji, ale i jednoduché punkové popěvky jsou důkazem, že Vypsaná fixa se, na již desáté placce, ještě nevypsala ze všeho a stále má svým posluchačům co nabídnout!
Tři písně, které mě zaujaly: Sen, Fortuna, Šína je singl
Sestava:
Michal Márdi Mareda – zpěv, kytara
Milan Mejla Kukulský – kytara
Kryštof Mašek – baskytara
Petr Pítrs Martínek – bicí
Kdysi dávno jsem se věnoval hudební publicistice, krátce se tak i živil v hudebním magazínu Rock & Pop a publikoval na různých platformách. Na hudbu jsem nikdy nezanevřel, jen jsem o ní přestal psát. Po letech se ke psaní vracím, bez velkých ambicí, jen pro radost. Chci psát krátké a srozumitelné recenze. Za každý komentář, za každou zpětnou vazbu, třeba i negativní, děkuji.
