Hodnotím hudební počiny uplynulého roku. Co zajímavého vzniklo na naší hudební scéně v roce 2022? Krátká recenze na aktuální desku pražské Vltavy.
Vltavu poslouchám od dětství. Mám v živé paměti, jak jsem v České televizi sledoval klipy k písním Panáček, Kapitán pejsek a Prasátko. To bylo někdy v polovině devadesátých let a já byl opravdu ještě klučina, který nerozuměl obsahu některých textů, ale už jsem si oblíbil hudební i textovou hravost. Jsem moc rád, že ona hravost kapelu neopustila ani po téměř třiceti letech od vydání prvního alba.
Řekneme-li o kterékoliv desce, že se na ní prolínají vlivy jazzu, rocku, folku, klezmeru, reggae a samby, bude pro mnohé nejvhodnější zvolit žánrovou kategorii World Music. To zní ovšem trochu úsměvně, protože Vltava je kapela zajímavá nejen propracovanou hudební složkou a žánrovou pestrostí, ale především složkou textovou, což oceníme jen tady v Čechách. Ojedinělá hra se slovy, písně o životě a smrti, texty melancholické až smutné, texty veselé až ironické, to je typický rukopis frontmana Roberta Nebřenského, který na nové desce nijak zásadně nevybočuje ze zajetých kolejí, všem fanouškům kapely dobře známých.
16 skladeb určilo celkovou stopáž 56 minut. Téměř hodina je pro nezaujatého posluchače docela dost. To ale neplatí pro příznivce Vltavy, kteří se dočkali po šesti letech nového alba. Robert Nebřenský často mluví o tom, že texty musí jednoduše dozrát. Šest let se zdá jako dlouhá doba, avšak dle autorových slov některé písně zrály mnohem déle.
Deska, která nám říká, že „sranda musí vždycky bejt“, je sedmým řadovým albem pražské kapely založené roku 1986.
Skupina Vltava patří v moři všech našich kapel k jistotám. I přes hloubku některých témat, o kterých kapela zpívá, člověk odchází z jejích koncertů s optimistickým pocitem, že svět je ještě v pořádku. Nové album má, i přes jeho celkovou délku, minimum slabších míst.
Tři písně, které mě zaujaly: Hebké malé rukavice, V lese se svítí, Pouto
Album Spass muss immer sein vyšlo na podzim 2022 u vydavatelství 100PROMotion na CD, dvoj-vinylu, digitálně.
Sestava:
Robert Nebřenský – zpěv, kytara
František Svačina – klávesy
Tomáš Uhlík – baskytara
Ondřej Klímek – dechové nástroje
Ondřej Pomajsl – bicí nástroje
Kdysi dávno jsem se věnoval hudební publicistice, krátce se tak i živil v hudebním magazínu Rock & Pop a publikoval na různých platformách. Na hudbu jsem nikdy nezanevřel, jen jsem o ní přestal psát. Po letech se ke psaní vracím, bez velkých ambicí, jen pro radost. Chci psát krátké a srozumitelné recenze. Za každý komentář, za každou zpětnou vazbu, třeba i negativní, děkuji.
