Hodnotím hudební počiny uplynulého roku. Co zajímavého vzniklo na naší hudební scéně v roce 2022? Krátká recenze na poslední album písničkářky Lucie Redlové.
Jak název alba napovídá, celý repertoár se nese v duchu lidových písní. Přesněji řečeno se soubor písní skládá z jedné části z moravských a slovenských lidovek, z druhé části se jedná o autorskou tvorbu Lucie Redlové, která se ovšem nese právě v duchu písní lidových, vycházejících z valašského folkloru. Tím se Redlová zařadila po bok svého otce Vlasty Redla, věhlasného multiinstrumentalisty a velkého propagátora lidových hudebních tradic. Byť se Lucie srovnávání se svým otcem vždy bránila, nikdy nestála o protekci a nechtěla dát za vznik pochybám, že by nebyla originální hudebnice. Že se nesnaží za každou cenu podobat svému slavnějšímu otci bylo patrné i z předchozích projektů Redlové, kapel Docuku, Garde a MDŽ (Muzikantky, Dámy, Ženy).
Lucie se ve svých autorských, či spoluautorských, věcech dotýká vážných témat. Úvodní píseň Vodo moja, s textem Jakuba Horáka, pojednává o otravě řeky Bečvy kyanidem, jejíž vlivem došlo k úhynu čtyřiceti tun ryb. K únikům chemikálií do řeky došlo na podzim 2020 a dodnes není veřejnosti znám viník. Přírodu máme jen jednu a je potřeba ji chránit, tak by se dal zobecnit podtext písně až hymnických parametrů, jež opěvuje zmíněnou řeku.
Obvykle silným tématem bývá smrt blízkého člověka. Na desce zmíněné téma zastupují hned dvě skladby. Kamarádko moje, silná píseň je vzpomínkou na hudebnici Jitku Šuranskou, jež před pár lety podlehla zákeřné chorobě. Skladbu Hudci pak Redlová posílá do hudebního nebe Davidu Stypkovi, jehož potkal stejný osud.
Desku lze brát od Redlové jako určité sebepřiznání původu. Sama hudebnice říká, že Redlové mají prostě tu lidovku v sobě. Společně s producentem Jiřím Hradilem Lucie vytvořila soubor jedenácti písní v lidovém hávu, přesně jak napovídá název desky. Na nahrávce se podílelo mnoho zajímavých jmen. Vedle Jiřího Hradila zmiňme třeba Petra Vavříka, baskytaristu skupiny Buty, který se postaral nejen o basu, ale i následný mix a mastering. Žádné velké složitosti v tom nehledejte. Písně s vážnou tématikou střídají písně veselé a svižné. Z nahrávky je cítit upřímnost a hudební vyzrálost.
Těžko něco Lidové Redlové vytknout, snad jen krátkou stopáž. Lidové písničky bývají krátké. Než se člověk pořádně zaposlouchá, tak jedenáct kusů uteče jako ta voda. Žánr Lucii Redlové sedí, tak třeba se dočkáme ještě nějakého pokračování, já jsem rozhodně pro!
Tři písně, které mě zaujaly: Vodo moja, Zaco, Bože, za co, Kamarádko moje
Sestava:
Lucie Redlová – zpěv, kytara, mandolína
Jiří Hradil – aranžmá skladeb, různé nástroje
Petr Mička – housle
Petr Vavřík – baskytara
Marcel Gabriel – bicí
Ivo Viktorin – zpěv
a další hosté…
Kdysi dávno jsem se věnoval hudební publicistice, krátce se tak i živil v hudebním magazínu Rock & Pop a publikoval na různých platformách. Na hudbu jsem nikdy nezanevřel, jen jsem o ní přestal psát. Po letech se ke psaní vracím, bez velkých ambicí, jen pro radost. Chci psát krátké a srozumitelné recenze. Za každý komentář, za každou zpětnou vazbu, třeba i negativní, děkuji.
