Protože jsem, vážený pane ministře, pochopil váš skrytý úmysl, říkám ano! Jdete na tu ekonomickou likvidaci naší nehodné společnosti správnou cestou.
V první řadě oceňuji vaši snahu nestarat se o skutečně velké peníze, které ze státního rozpočtu unikají. Proč si dělat nepřátele ze svých příbuzných a kamarádů, a koneckonců i škodit sám sobě, že? Korupce ve stamiliardových částkách? Pro takové malichernosti máte přece arabské přísloví: Psi štěkají, a karavana táhne dál. Správně! Nechte psům, co je psí a grázlům, co je grázlovské. Císaře a bohy nechme pro tuto chvíli stranou. Na bohy už nevěříme a osvícené vládce abys pohledal.
To, že se zaměřujete na důchodce a mladé lidi, pane ministře, to je velmi prozíravé. Důchodce je třeba potrestat za to, že nezemřeli včas – zmrazme jim tedy důchody. Za tři roky si z nich vyrobíme další příjemce sociálních dávek, a to by bylo, abychom tuhle ekonomiku nepoložili! A až bude nejhůř, tak zrušíme sociální dávky a zdaníme pohřby měrou nejvyšší. Bohatých doktorů k sepisování úmrtních listů bude dost a dost.
A ti mladí? Je správné zatnout jim tipec a sebrat porodné. Množili by se nám tady jako králíci a kdo by se o to měl starat? Ať se pěkně postarají sami o sebe. Půl roku sice pracují pro stát, to je pravda, ale zase jsou na to dva, takže mají plný příjem. Církev po svých poddaných vyžadovala jenom desátek, a jak dopadla! Ani pes po ní neštěkne. Za Rakouska se pro stát pracovalo pouze do konce února. Copak je to důstojné hrdého občana? Díky naší republice, kterou jsme si poctivě vybojovali, můžeme dnes pro stát pracovat až do července. Je to potěšující, ale pořád je to málo.
Proto tvrdím, pane ministře, že vyrábět si novou chudinu je to nejlepší, co můžete dělat. Snižovat spotřebu a zvyšovat daně – znáte snad lepší cestu k posunutí dne daňové svobody až někam do prázdnin?
Nevím, jak jste na tom se znalostmi historie, jako eekonom možná nic moc, ale pomohu vám. Římský císař Vespasianus zavedl daň ze záchodků. Když mu to někteří kverulanti vyčítali, tak k těm penězům přičichl a prohlásil: "Non olet." To, pane ministře, znamená, že mu ty peníze nesmrdí. Zaveďte nějakou podobnou daň. A taky daň z chlorofylu, ta by mohla být ještě úspěšnější, nějakou tu kytku má přece každý. A daň z hlasivek. Taky daň z počtu mozkových závitů by byla skvělá a daň z neposlušného slova...
Takových možností existuje! A až posunete den daňové svobody někam k Vánocům, třeba stanete na vítězném poli a budete moci s čistým svědomím prohlásit (třeba rusky, abychom těm římským břídilům nelezli do řemesla): "Ně živut!" Ani vám to nebudu překládat, pane ministře, to jistě dokážete sám.
Trápí mě jenom jedna věc: Kdo potom na ty všechny politiky, byrokraty, doktory, zloděje, lobbisty a marketingově mediální šíbry bude vydělávat? Vás to ale trápit nemusí, vy už budete dávno za vodou.
Cháron s vámi, pane Miroslave Kalousku.
