Část členitého údolí řeky Stropnice asi 1 – 3 km jihozápadně od Nových Hradů, zhruba mezi osadami Údolí a Světví, je od roku 1949 chráněna jako přírodně krajinářský park. Park o rozloze zhruba 130 ha byl založen na místě původní bažantnice v roce 1756. Podnět k jeho zřízení dala hraběnka Terezie Buquoyová, manželka tajného císařského rady Jana Nepomuka Buquoye.
Romantický park se původně jmenoval Krásné údolí, v průběhu času se mu na počest jeho zakladatelky začalo říkat Tereziino a posléze Terčino údolí.
Z rostlinné i živočišné říše
V údolí se střídají lesy, louky a stromořadí s mnoha vzácnými rostlinnými i živočišnými druhy. Některé stromy dosahují úctyhodných rozměrů, jako například dub letní na okraji lesního porostu v centrální části Terčina údolí. Tenhle pozoruhodně větevnatý dub je více než 400 let starý a lavička pod ním přímo vybízí k usednutí a rozjímání o pomíjivosti času...
Vzhledem k členitosti údolí nepřekvapí, že v něm žije 63 druhů ptáků. Asi nejzajímavějším z nich je skorec vodní (Cinclus cinclus). Tohoto opeřence velikosti kosa s bílou náprsenkou lze spatřit nejspíš na balvanu v řečišti Stropnice. Je to totiž jediný z našich pěvců, který si hledá potravu pod vodní hladinou. Vydrží pod ní až půl minuty, kdy běhá po dně a sbírá larvy chrostíků a jiného vodního hmyzu. Dovede ale spořádat i pulce nebo rybí potěr.
Údolí dotvářejí stavby
Charakter Terčina údolí dotváří celá řada historických staveb a drobných objektů. Většinou pocházejí z konce 18. a z 19. století, tedy z doby, kdy se přírodní park postupně proměňoval do své „konečné“ podoby. Výjimku tvoří dvě stavby, které zde byly již před založením přírodního parku. Shodou okolností jedna z nich, Hamerský mlýn, leží v nejnižší SV části údolí Stropnice a druhá, tvrz Cuknštejn, v prakticky nejvyšším místě přírodního parku v jeho JZ části.
Lázničky
Nejdůležitějším objektem centrální části údolí jsou Václavovy lázně, dnes označované jako Lázničky. Jde o komplex budov sestávající za dvou křídel hospodářských stavení a centrálně umístěné lázeňské budovy vystavěné v empírovém slohu. Základní kámen k Lázničkám položila dne 13. června 1788 sama hraběnka Terezie Buquoyová, rozená Paarová. Dokončenou stavbu pak na památku svého otce Václava Paara pojmenovala Václavovy lázně. Lázeňská budova sestávala ze salonku, lázně, kabinetu, kuchyně a toalety. Vlastní lázeň byla vybudována na způsob krápníkové jeskyně s vrchním osvětlením. Dnes se tady konají slavnostní hostiny a v sezóně je zde otevřena také restaurace.
Modrý dům a bílé mostky
Typickou pro Terčino údolí je bílá barva dřevěných mostků a parkového mobiliáře, tedy laviček a odpadkových košů. Těch bílých mostků je tady celkem šest, další dva jsou v přírodní barvě. Obnoveny byly v devadesátých letech minulého století a přírodnímu parku se tak vrátil původní kolorit z devatenáctého století.
U jednoho z bílých mostků přes Stropnici stával kdysi Modrý dům, který byl od založení Krásného údolí součástí centra krajinného parku. Modrý dům získal v roce 1803 empírovou podobu a sloužil zejména k letnímu pobytu, k pořádání hudebních večírků a přátelských setkání. Část Modrého domu však byla poškozena a stržena povodněmi v letech 1915 a 1936. Dům již poté nebyl opravován a dnes z něj přetrvávají jenom zbytky obvodových zdí.
Kousek dál proti proudu Stropnice mohou turisté obdivovat místní atrakci – asi deset metrů vysoký umělý vodopád napájený náhonem z vyšších partií říčky Stropnice. V první polovině 19. století stávala pod vodopádem Rybářská chata sroubená z březových klád. Do dnešních dnů se po ní zachovala jenom sotva patrná plošinka na pravém břehu Stropnice.
Cuknštejn
Skutečnou perlou Terčina údolí je středověká tvrz Cuknštejn, která leží v samém závěru chráněného území. Stála zde pravděpodobně už ve 14. století, ale svoji dnešní podobu získala v letech 1488 – 1491, kdy ji rytíř Vilém Pouzar z Michnic zgruntu přestavěl. Ještě před bitvou na Bílé hoře, 6. února 1620, převedl císař Ferdinand II. Cuknštejn spolu s panstvími Nové Hrady, Rožmberk a Libějovice Karlu Bonaventurovi Buquoyovi. Jednak jako ocenění pomoci při potlačování českého stavovského povstání, ale zejména jako umoření finanční půjčky, kterou Karel Bonaventura císaři poskytl na vybudování armády. Buquoyové drželi tvrz až do konce druhé světové války, kdy jim byl veškerý majetek zkonfiskován.
Po válce byla tvrz upravována pro potřeby odborářské rekreace, ale vzhledem k blízkosti železné opony tomuto účelu prakticky nikdy nesloužila. Jiné využití se pro ni hledalo marně, a tak až do konce 20. století chátrala a její existence byla vážně ohrožena. Obrat nastal v roce 2000, kdy město Nové Hrady prodalo zdevastovaný Cuknštejn soukromé osobě, vysokoškolsky vzdělanému památkáři se znalostí tradičních řemesel. Ten zahájil postupnou sanaci a rekonstrukci tvrze se záměrem vytvořit z ní kulturní centrum se stálou historickou expozicí.
Krajina jako součást lidské duše
Při procházce Terčiným údolím si člověk mimoděk uvědomí, jak moc ho okolní prostředí ovlivňuje. Jak poznamenává jeho momentální náladu i celkové duševní rozpoložení. Dá se říct, že krajina a životní prostředí obecně se stává součástí lidské duše a jejím prostřednictvím dokáže ovlivnit i fyzické zdraví. V tomto smyslu je možné konstatovat, že Terčino údolí je léčivé. A v nepřeneseném slova smyslu rovněž, protože procházka po 7 km dlouhé naučné stezce rozhodně prospěje každému, kdo se po ní vydá. Prospěje tělu a potěší oko i duši.
