Vrch Blaníku, se svými 638 metry nadmořské výšky dominující okolí, od pradávna přitahoval pozornost lidí. Již ve 4. století před naším letopočtem zde bylo keltské hradiště, po němž se zachovaly dodnes jasně patrné zbytky kamenných valů.
Potom, někdy na přelomu 14. a 15. století, zde údajně stával dřevěný hrad, ovšem jeho existence jednoznačně doložena není. Čilý ruch zažila hora v 15. století za doby husitské, kdy se stala kultovním a náboženským místem a na jejím vrcholu se pořádala tajná národní shromáždění a různé pohanské oslavy.
Typická silueta Malého a Velkého Blaníku
Blanické proroctví
Pověst mystického a magického místa začal Blaník získávat v 15. století. Někdy po roce 1471 Mikuláš z Vlásenice u Pelhřimova vyslovil a posléze i písemně vydal proroctví, které je základem pověsti o blanických rytířích. Podle ní je v nitru Blaníku skryto „vojsko boží na ochranu země české a pravdy boží.“ Až se na naši vlast sesypou mračna nepřátel, až uschnou vrcholy stromů v lese blanickém, až starý uschlý dub na temeni blanickém se zazelená a pramen u skály se změní v bystřinu proudem se valící, v krajině mezi Blaníkem a Načeradcem strhne se veliká bitva. Rybník Pustý, u něhož se před bitvou zazelená starý uschlý strom, se naplní potoky prolité krve. Zoufalí Čechové se proti silnějšímu nepříteli budou hrdinsky bránit. V rozhodnou chvíli se Blaník otevře a z Veřejové skály se vyhrnou rytíři v plné zbroji vedení svatým Václavem na bílém koni.
Veřejová skála - údajný vstup do blanického podzemí
Zmatený nepřítel prchne ku Praze a tam bude slavný boj dobojován. Pak se každý navrátí do svého obydlí a zavládne pravá svornost a láska, kdy „všichni jednoho srdce budou, páni i lid obecný.“ Nastane 50 let dobrých a úrodných, v Čechách bude „ve všem hojnost a všude pokoj a boží požehnání.“
V 19. století se pověsti chopili obrozenci a sláva Blaníku byla dovršena. Hora vstoupila do hudebních, malířských i literárních opusů a jejich prostřednictvím i do celonárodního povědomí. Není proto divu, že když se s obrovskou slávou začalo stavět Národní divadlo, tak jeden z hlavních základních kamenů byl vylomen právě na Blaníku. Je to úctyhodný kamenný blok o rozměrech 125 x 97 x 57 cm a o váze 1750 kg. Vylomen byl až na druhý pokus. První vyrobený základní kámen byl nakonec shledán nedůstojně malým a skončil zazděn ve zdi louňovického pivovaru. Zde je dodnes k vidění i s nápisem Blaník vytesaným na boku…
Brána do jiné dimenze
Součástí mýtů, jimiž je Blaník opředen, jsou i pověsti o tom, že uvnitř hory plyne čas pomaleji než venku. Děvečka, která na požádání strávila v hoře hodinku úklidem stájí, se domů vrátila až po roce. Totéž se stalo louňovickému kováři, když jednomu z rytířů překovával koně. Zatímco on strávil v hoře něco kolem hodiny, doma ho celý rok oplakávali jako mrtvého. Ale věřte pověstem…
Jenže právě při lámání základního kamene pro Národní divadlo v roce 1868 se odehrálo něco podobného. A řešilo se to dokonce soudně! O co šlo? Při odstřelu zahynul kamenický pomocník Václav Podbrdský. Podle očitých svědků se nešťastnou náhodou zřítil do téměř šedesátimetrové hloubky. Jeho tělo se však pod stěnou nenašlo, a tak byl za mrtvého prohlášen až po uplynutí úředně stanovené doby. Jenže v roce 1886, tedy po plných 18 letech, se Václav Podbrdský objevil a dožadoval se mzdy. Kamenický mistr František Šolín z Louňovic mu ji jako mrtvému odmítl vyplatit a pře se dostala k soudu. Protože Podbrdského totožnost potvrdili příbuzní i sousedé, soud rozhodl, že mu mzda musí být vyplacena.
Zřetelně patrné zbytky keltských valů
Ale vzápětí byl Podbrdský postaven před vojenský soud za vyhýbání se vojenské povinnosti. Zde se obžalovaný hájil velmi zvláštním příběhem. Tvrdil, že po pádu ze skály ztratil vědomí a probral se v jakémsi sále. Tam se mu zjevila nádherná dívka, která s ním hovořila bez pomocí slov. „V mé hlavě se začaly tvořit myšlenky, jako bych byl učený a ne prostý dělník,“ uvedl před soudem. „Změnil jsem se na jiného, lepšího člověka.“
Pak se setkal s mnoha českými historickými panovníky a osobnostmi. Svatý Metoděj mu dal číst knihu psanou neznámým písmem, on však všemu rozuměl. Nakonec mu krásná dívka vyjevila, že ona je strážným duchem českého národa a požádala ho, aby o všem, co ve skále zažil, podal venku svědectví. Potom se vznesla ke stropu, který se změnil v oblohu. Václav Podbrdský se sebral a rychle spěchal domů. S hrůzou však zjistil, že jeho rodiče zestárli a sourozenci mají už velké děti. Zatímco on byl pryč 18 hodin, venku uplynulo 18 roků…
Vojenský soud na základě lékařské diagnózy nakonec prohlásil, že Podbrdský trpí fixní ideou a uznal ho nevinným. Historicky doložené soudní procesy z doby poměrně nedávné jsou však spolu s mnoha pověstmi a reálnými příhodami silným argumentem pro všechny ty, kteří jsou přesvědčeni, že Blaník je jedním z míst na Zemi, kterými lze vstoupit do jiné časoprostorové dimenze.
