Vzpomínka na Hraběte

Pustil jsem si Milese Davise,

abych vzpomněl na Hraběte,

jeho lehký jinotajný verš.

Jaks to jen dělal, nepoznaný příteli,

že se do tvých veršů rytmy jazzu vetřely,

a že jak teskné blues

znějí tvá slova.

Člověk tě nečte, člověk musí růst,

pak prožije a pochopí jak nadčasově

zní tvé noty,

zvuky křičící z pod kapoty,

pod kterou skrývá se podium,

a co každou chvíli,

táhlé tóny trumpety,

a Ginsberg do nich kvílí.