Co napsat do prvního příspěvku na blog? Toť otázka! Ale zase ne tak těžká. Vzhledem k extrémně vysoké pravděpodobnosti, že tento příspěvek jako první příspěvek nikdo číst nebude, kromě administrátora, samozřejmě, je to asi jedno.
Co vlastně napsat do prvního příspěvku na blog? Toť otázka! Ale zase ne tak těžká. Vzhledem k extrémně vysoké pravděpodobnosti, že tento příspěvek jako první příspěvek nikdo číst nebude, kromě administrátora, samozřejmě, je to asi skoro jedno. (1.Pozor, toto není osobní útok na administrátora!) (2.Docela by mne zajímalo, jestli se stává, že první příspěvek nějakého odhodlaného bloggera má nějakého čtenáře ještě předtím, než a)nadaný blogger vytvoří dostatek příspěvků, aby dostatečně zaneřádil (chtěl jsem použít jiné slovo, ale malý otazníček napravo od pole vymezeného pro text skrývá výhružný zákaz vulgarit) přidružené vyhledávače 2)nadaný blogger uchvátí příspěvky dalšími).
Že by něco o motivaci? Což o to, motivace by byla. Jak to vím? No, stále častěji se přistihuji ve stavu, kdy mě napadne myšlenka, zajímavá myšlenka, kterou se mi v souladu s druhým principem uváděným v Cimrmanově švestce podaří opustit, ale v protikladu k principu prvnímu, bohužel, nepodaří udržet. A pravdou je, že pokud se o ní během jejího jepičího života dokážu podělit s jinými, přežívá v jejich podání často dál, dělí se a bobtná jako oplodněný zárodek a někdy se obloukem dokonce vrací v novém podání ke svému otci. Ty, které naopak vzniknou v ústraní mého malého pokojíku nebo při procházce po golfovém hřišti, končí jako ten golfový míček při odpalu přes širokou vodní překážku hluboko ve vodě a s malou šancí, že ještě někdy spatří golfovou hůl.
Prvotním záměrem je, že by mé příspěvky neměly být dlouhé a měly by být lehce podaným a srozumitelným povídáním o věcech, jež rozhodně nejsou triviální. Měly by být aspoň trochu vtipné a emotivní, rozhodně ne tendenční a snad ani vulgární a měly by respektovat podmínky pro tvorbu blogu. A aby to celé k něčemu bylo, měly by projít demokratickýma rukama administrátora.
Apropo, podmínky pro tvorbu blogu mne opakovaně zaujaly. Třeba tím, že nadpis ani perex nesmí být vulgární (slibuji, že se budu držet od vulgarit v perexu minimálně tak daleko, jak daleko je z vesnice, ve které žiji v celoživotní říji, od městečka Nové Hrady - proč zrovna Nové Hrady? - TO kdybych věděl!), zatímco vlastní příspěvek nejspíš už vulgární být může (slibuji, že budu vulgární opravdu jen tam, kde vulgarita bude funkční). Mimochodem - termín "Perex" mě vyděsil, protože jsem ho nikdy předtím neviděl a nevím, co to je, ale jelikož do něj podle otazníčku mohu nakopírovat první odstavec článku, zase o tolik nejde a dech se mi zklidnil. Navíc mám silné podezření, že Perex je zkrátka a jednoduše něco jako Abstrakt s možností přiložit obrázek, a těch jsem za celý život už napsal stovky.
Možnost přidat k perexu, přesný popis jehož formy mi zůstal utajen, fotku, mě nejprve příjemně oslovila, ale radost mi dlouho nevydržela, když jsem zjistil, že u všech perexů, kde vhodný obrazový doprovod nenajdu, bude viset moje šedesátiletá hlava. Tak jen malé upozornění, abych trochu odpoutal pozornost - to, co je na fotce v pozadí za hlavou, je mnohem zajímavější a když mě administrátor po přečtení prvního příspěvku k tomu pustí, dozvíte se o tom další pikantnosti.
Opravdu mě zaujal výběr témat v části "Společná rubrika" (proč zrovna tato témata a ne tisíc jiných), ale pak mi celkem rychle došlo, že nejsou volena špatně. Zato druhá věta vysvětlujícího textu k této položce je šokující jazykovou perlou ("Nezapomeňte, že poezie a próza musí být zařazena do rubrik POEZIE nebo PRÓZA, jinak jejich správci bez upozornění přesunou"). Napřed mě napadlo, že došlo k překlepu a správný text má být "...jinak jejich správce bez upozornění přesunou...", ale zavánělo mi to trochu příliš diktaturou a likvidací (kam by, probůh, byli nebozí správci při mé chybě přesunuti?). Další možná varianta překlepu byla "...do rubrik POEZIE nebo PRÓZA, jinak je jejich správci...přesunou..", ale tady mi nebylo jasné, zda budou správci přesouvat mé příspěvky (a kam?) nebo ty rubriky (a kam?). Nakonec jsem rezignovat s tím, že půjde zřejmě o test nezkušenosti nového bloggera, ke kterému se vrátím a jedním šmahem ho smáznu poté, co napíšu pár článků.
U několika dalších položek mě rozjařilo, že jsem je pochopil bez problémů, a začal jsem si pomalu myslet, že se rychle dostávám na vyšší bloglevel, nicméně návrat k položce "POEZIE nebo PRÓZA mě přinutil vychladnout. Rozpaky, smutek a nakonec pobavení vyvolala položka "Článek zveřejnit", protože bych byl rád, aby se mé příspěvky četly, když už je píši, ale napálit první příspěvek na hlavní blogovou stránku idnes mi přišlo jako hodně velká zábavná opovážlivost. A nakonec na mne z položky "Tlačítko facebook" (jedna z mála položek bez otazníku a současně jadna z položek, které by takové tlačítko potřebovaly nejvíc) zívlo "Líbí se mi" a rozhodl jsem se tuto volbu, protože je nejpozitivnější, používat tak dlouho, než mi někdo vysvětlí, o co tu jde.
Odevzdávám se tedy do vůle laskavého administrátora a doufám, že budu moci takto rozšířit oblast svého působení i mimo diskusní fóra, kde mám s přispíváním mnohaletou praxi (mimochodem - víte, že v už v půlce devadesátých let minulého existoval velice zábavný poloamatérský diskusní server Kleppna (ano, opravdu se dvěma p), s množstvím sympatických diskusních fór, fajn lidí a skoro bez trollů? Skončil smutně - po několika letech byl napaden a vypnut. Spokojeně odcházím na level 891 Candy Crush Soda Saga, kde se mi mezitím, co jsem psal tento příspěvek, stihlo nagenerovat pár životů. Hezký den a brzy na shledanou u příspěvku, který už nebude takto plytký.
