Bezpečnostní rezerva je základní koncept zajištění bezpečnosti provozu moderních technologií. Tento koncept je vhodné rošířit na všechny rizikové oblasti našeho života.
Bezpečnostní rezerva (originální anglický termín je safety margin) je základní koncept zajištění bezpečnosti provozu složitých moderních technologií pracujících na měřitelné úrovni rizika. Jednoduše řečeno, je to o tom, že žádná jaderná elektrárna nepracuje z pohledu bezpečnostních parametrů "nadoraz" nebo "téměř nadoraz". Provozní parametry jsou vždy nastaveny tak, že obsluha má dostatek času na zvládnutí situace a převedení elektrárny do bezpečného klidového stavu - minimálně desítky minut, obvykle hodiny a v podstatě nikdy třeba dvě minuty (i Homer Simpson to měl ve známé scéně nějak takhle a kdyby si nezalepil indikátor marmeládou a nehodil šlofíka, vše by bylo OK). Výjimkou byl samozřejmě Černobyl (ano, v zásadě vše skutečně proběhlo tak, jako ve vynikajícím seriálu HBO!), kde si obsluha záměrně všechny provozní prvky vytvářející bezpečnostní rezervu vypnula.
Když se doslova celý život zabýváte hodnocením a snižováním rizika provozu jaderných elektráren, nevyhne se ani vám nemoc z povolání. Jste, asi lépe než jiní, schopni identifikovat a hodnotit rizika vedoucí k událostem potenciálně zasahujícím, zraňujícím a zabíjejícím každého z nás. V jisté fázi vaší nemoci z povolání pak nutně dospějete k poznání, že safety margin je princip hodný následování nejen na blokové dozorně jaderné elektrárny, ale v podstatě téměř kdykoli. A protože součástí vaší práce je analýza trendů, zamýšlíte se nad tím, jaký byl tradičně přístup lidské populace a společnosti k safety margin, jak se tento přístup vyvíjel v nedávné minulosti a jak to s ním bude dál.
Dojdete k závěru, že safety margin může být objektivně jistým luxusem a jeho uplatnění podmíněno dostatečným ekonomickým a lidským potenciálem každé společnosti. Při přímém střetu vojsk v bitvě má safety margin hodnotu nula a není tématem dne, hodiny ani minuty. Při nedostatku jídla je hodnota safety margin nepřímo úměrná délce hladovění.
Mimo extrémní podmínky se vztah k safety margin tradičně vyvíjel na výrazně subjektivní bázi. Hospodská rvačka byla ještě nedávno glorifikována jako záležitost opravdových chlapů, tak dlouho než při ní výjimečně, ale statisticky nevyhnutelně, došlo k úmrtí nebo těžkému úrazu, načež byl viník, který nemusel být jako člověk o nic horší než stovky glorifikovaných, pokrytecky nabídnut na pranýř jako oběť za všechny ostatní, kteří měli štěstí a nikoho ne(při)zabili. I v současnosti je safety margin někdy až neuvěřitelně ignorován - stačí si vzpomenout na adrenalinové sporty (osobně s nimi nemám zásadní problém, ale zavedl bych zákonnou úpravu vyžadující podepsat revers ohledně majetkové spoluúčasti na případném léčení a eliminaci zdravotních dopadů nehody).
Z analýzy trendů vám pak okamžitě vypadne, že princip safety margin je například na našich silnicích v současnosti narušován v mnohem větší míře než v minulosti. Mnohaletá zkušenost vede k závěru (možná pro vás nepřijatelnému), že i při všech negativně působících vnějších podmínkách by provoz na silnicích mohl být v zásadě bezpečný, že lidský prvek je zde zcela zásadním zdrojem rizika a že jakékoli poukazování na vnější podmínky je, pokud princip safety margin nadřadíme ostatnímu, pouze alibistickým vymlouváním (vnější podmínky například ve smyslu neskutečného bordelu na D1, kde se obyčejný řidič stává otrokem a rukojmím stavebních firem mastících si kapsy na prodloužených termínech a vícepráci, sice vedou ke drastickému snížení pohodlí, ale nepředstavují zásadní negativní bezpečnostní faktor).
Zásadním a podle mého názoru bezvýhradně platným faktem podporujícím předchozí závěr o lidském faktoru jako klíčovém zdroji rizika na silnicích je to, že jedna "běžná" lidská chyba (překročení rychlosti v rozumném rozsahu) nestačí ke vzniku události s dopadem na zdraví a životy (obvykle ani k jakékoli havárii poškozující majetek), protože buď nemá přímo žádný dopad nebo může být téměř vždy napravena jiným ohleduplným účastníkem provozu. Provoz na silnici/dálnici i za současných mizerných podmínek sám o sobě generuje dostatečný safety margin postačující k bezpečné cestě, za předpokladu, že tento safety margin není vyčerpán opakovanou ignorancí bezpečnostích i etických zásad tak, jako v Černobylu!
Poslední část tohoto článku by mohla jen zbytečně a zdlouhavě popisovat, jak brutálně je princip safety margin atakován na našich silnicích v současné době. Nedávno proběhla tiskem informace o tragické nehodě se smrtí matky a dvou dětí způsobené bezohledným řidičem v protisměru. Řidič viník, který se hájil tím, že "tak jezdil vždy a nic se nikdy nestalo", sám dokázal vyčerpat celý safety margin tím, že extrémně překročil rychlost (odhad 150 km/h) a řezal zatáčky těsně u půlící čáry; v tomto případě byla role dalších účastníků v provozu irelevatní, kromě velice nevděčné role obětí. Jiný den a jinde moje známá, která ráda telefonuje za jízdy, ukončila v autě hovor, aby po několika stech metrech dokázala zázračně ubrzdit Fabii poté, co jí přímo před něj z protisměru spadla cyklistka, která se srazila se dveřmi v protisměru stojící Octavie otevřenými přesně v moment, kdy kolem ní projížtděla. Řidička Octavie zde sama výrazně, ale nikoli zcela vyčerpala safety margin díky tomu, že ho moje známá nedočerpala buď telefonováním nebo překročením v místě platného rychlostního omezení na 30km/h.
Poměrně originálním zobecněním pojmu safety margin může být social margin nebo ethic margin. Tento termín, který jsem nikde nezaznamenal, lze využít pro diskusi závěru, že stejně jako bychom neměli v konkrétních situacích zcela svévolně čerpat bezpečnostní rezervu, nemělo by docházet ani k úplnému čerpání rezerv společenských a etických. Co tím přesněji myslím se pokusím naznačit v dalším článku (jedním, nikoli zásadním humorným příkladem může být situace, kdy se při jízdě po silnici vyhýbáte autu stojícímu v nepřehledné zatáčce nebo i na rovince na blikačkách a zahlédnete řidiče spokojeně močícího na krajnici). .
.
