Samozřejmě, že ne sami. Terapie se zúčastnili, kromě léčitelky s diplomem Karlovy University, nejen sám Karel IV, ale i Tomáš Garrigue Masaryk, Klement Gottwald, Josef Visarionoviš Stalin, Kublajchán, Albert Schweitzer a mnoho jiných známých osobností včetně Adolfa Hitlera a Johna Lenina, pardon, Lennona (Lenin tam však chybět také nemohl).
Zúčastnily se i všechny blechy mých před lety zesnulých dvou ušatých psů. Blechy, které zhynuly mou rukou i přípravkem Frontline (to není reklama na Frontline, jen konstatování).
Vyjmenovat všechny zúčastněné nemohu, neboť na to nestačí kapacita hard-disku na serveru. Blechy koní římských legií tam ale nebyly. Pokud se však přece jen nějaké zúčastnily, pak jich nemohlo být mnoho, neboť koně blechy nemívají.
Jak se to seběhlo? Ono se to vlastně ani neseběhlo, neboť všichni byli již připraveni a nemuseli se tedy sbíhat. Prostě se to stalo. Jedna začínající terapeutka mi doporučila pro osobu mně blízkou návštěvu výše zmíněné diplomované terapeutky. V průběhu toho sezení nastala chvíle, kdy měly obě prožitek spatřeného okamžiku z minulosti, který byl důležitý pro takzvané odblokování. Jak s tím ale souvisejí ti, z nichž jsem vyjmenoval několik zúčastněných? Zásadně a neodmyslitelně. Ta klientka je vedena už bez té terapeutky. Celá ta parta , z níž jsem vyjmenoval jen hrstku, s ní mluví a umožňuje jí prožít důležité regrese. Ne, že by se překřikovali nebo si skákali ti všichni u všech všudy do řeči. Mluví jako jeden muž. Jako jedna žena. Jako Otec. Jako Matka. Jako Tátamáma.
