Vincente

V žízni po životě spojil jsi bolest svou s bolestí druhých V Borinage V bídě a uhlí  

pšeničné pole Kde s černým uhlem sám čekal jsi na barvy Pak žhnoucí Provence kde raněn sám ses zranil Málo tě hřála Ve vůni cypřišů jež byla také slabá na rány Vychladly barvy když přál sis už jen ticho Výstřelem v polích přehlušit hlas vran Už navždy jiné budou všechny slunečnice Někdy vzpomínám