Fenomén antibabiš obsahuje složky, jež jsou ve vzájemné interakci. Pojem antibabiš se zrodil za nedůstojného fňukání doprovázeného vztahovačnými slovy o kampaních a spiknutích vnitřních nepřátel,
přerůstajícími až v paranoidní obrazy spiknutí protibabišovské Evropy. Autor takových megalomanických výjevů tím sice u svých věrných a nepříliš prozíravých obdivovatelů získává na důležitosti coby obr, proti němuž musí Evropa mobilizovat, ale protože jsou to obrazy více než přepjaté, za hranicemi České republiky po nich zůstává sotva bzdina.
Co se programu antibabiš týče, nelze jej odmítnout jako pouhou fantazii pana premiéra a členů a příznivců hnutí ANO. Program antibabiš je částečně realitou. Není však reakcí na obra, jak by si možná přáli věřit ti, komu jako ochránce a zastánce vyhovuje pořádně předimenzovaná persona.
Program antibabiš vychází jednak z přání občanů přesvědčených, že pan premiér České republice více škodí než prospívá, jednak z podobného přesvědčení opozice, že Česká republika bude po Babišovi krásnější. Možná bude. Jako před Babišem? Jaká to byla republika? Opozice by měla mít odvahu na tuto otázku odpovědět už včera. Mnohem dříve by však bylo bývalo mnohem lépe. Byla to republika, v níž politická reprezentace vytvořila Andrejovi Babišovi podmínky k získání dnešní moci. Jak takové podmínky naši politikové „upracovali“? Lenivým očekáváním minimálních změn? Nebo řešením vážných témat klouzaním po jejich povrchu? Proklouzl jim Andrej Babiš na výsluní tím, že nedostatečně hájili zájmy občanů, soustředěni na zájmy vlastní, osobní? Nevznikla situace vedoucí k rozdělení společnosti částečně i tím, že politiky takzvaně neškrábe na zádech to, co jejich voliče?
Není toho málo, před čím je politik oproti běžným občanům v bezpečí. Rozhodně se nemusí obávat, že by si za svá vyšinutá vyjádření a výroky mohl vysloužit psychiatrickou péči okořeněnou antipsychotiky. Právní nejistota a skandální projevy svévole státní moci politiky na zádech neškrábou. Určitě ne natolik, aby je hlasitě pojmenovali i s jejich příčinami včetně nedostatků v legislativě.
Častá otázka na sociálních sítích je: Kdo, když ne Babiš? Snad někdo, kdo by měl vůli spolupracovat na vyvedení země z marasmu. Žádný premiér to sám udělat nemůže.
