Úvodem si musím splnit jednu povinnost, a tou je upřímné poděkování komunistům. Především těm mladým, kteří projevují mnohem více odvahy, než ti staří kozáci. Jsou tak nějak přímočařejší, srozumitelnější nebo jakoby mladicky méně ostražití, méně opatrní.
Můj speciální dík patří blogerovi Pavlu Hermanovi, který na svém blogu nabízí i pohled do svých oblíbených stránek, o jejichž existenci jsem neměl ani tušení a jejichž prohlížení jsem věnoval jen tolik času, kolik jsem zvládnul, než mne opustily síly a poněkud zděšen se rozhodl napsat tento článek.
Já těm mladým komunistům už věřím! Věřím, že demokratický vývoj je pro ně příliš zdlouhavá cesta. Že vnímají současný společenský systém jako nespravedlivý a mají vůli nastolit jiný. Ten, s nímž čtyřicetileté zkušenosti ignorují a svobodou pohrdají stejně, jako jí pohrdali jejich předchůdci.
Zdá se, že mladí komunisté se zcela vědomě zasnívají do další veleloupeže. Do znárodňování, což by opět nebylo nic jiného než sled sprostých krádeží. Ze spatřeného a přečteného mi vyplývá, že cílem komunistů je zvítězit v demokratických volbách, posledních. Mám dojem, že jsou šílení podobně, jako byl šílený Václav Benda ve svém obdivu k Augusto Pinochetovi.
Některé internetové stránky jsou vyzdobeny způsobem, který se mi zdá být v rozporu se zákonem. Do jaké míry je to tím, že komunisté jsou pro takzvanou pravici nepostradatelnou berlou, nevím, ale jeví se mi být nemorální, že bývají nejen berlou ale i holí, kterou je voličům vyhrožováno, když příliš volají po důstojném právním řádu a jeho dodržování.
Nadějí však je nedávná zkušenost s Václavem Klausem a jeho nevoliči. Za volební výsledek
hnutí Hlavu vzhůru patří další můj upřímný dík - prozíravým občanům. Věřím, že se nikdy nikomu nepodaří podlehnout podobnému šokujícímu kompilátu, i kdyby těch bobohvězd mělo nějaké hnutí sto.
