Vášně pozvolna slábnou. Po polemikách o atentátu na Darju Duginovou zůstávají kromě nezodpovězených otázek také pachuti z ohýbání slov.
Během krátké doby bylo v našich médiích a na sociálních sítích věnováno tisíce slov v reakci na jediný tweet ministryně obrany, která za něj byla obviněna ze schvalování terorismu našimi svatouškovskými spoluobčany dříve než ruským velvyslancem při OSN Vasilijem Něbenzjou. Z toho pro mne plyne, že ruská propaganda je nejúspěšnější tam, kde se lidé dokážou zmanipulovat sami i bez ní.
Přestože Janě Černochové byla podpora terorismu připsána neoprávněně a nesmyslně, bylo v souvislosti s jejím tweetem několikrát citováno, že přeje-li někdo druhému člověku smrt, lze to jen za předpokladu, že v něm přestal vidět člověka. Souhlasím. Proto máme pojmy jako zločiny proti lidskosti, nelidské zacházení, nelidské jednání apod. Jsou totiž situace, v nichž to, co rozumíme pod pojmem lidství přestáváme vidět nikoli z vlastních vnitřních příčin, ale proto, že těch vlastností lidské bytosti pachatel pozbyl. Proto nemohu souhlasit ani s tím, že ministryně Černochová projevila nějakou svoji agresivitu.
Nehledě k tomu, že si podřezáváme demokratickou větev, na které chceme sedět a dáváme nekontrolovanou pravomoc agresivním jednotlivcům, jakým je pro mne například naše současná ministryně obrany. Rozhodně bych se nikdy a nikde za její stanovisko veřejně nepostavil.
Zdroj: https://horner.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=790914
Protože nikdo (kromě strůjců a vykonavatelů) nemůže s jistotou říci, kdo je za atentát zodpovědný, nechávám nyní zcela stranou smrt Darji Duginové a kladu si pouze otázku, kolik lidí nikdy nepřeje druhému smrt?
Vy snad ne? Já tedy ano. Například když na nezpochybnitelného klaďáka, který se rozhodl ochránit městečko před desperáty, číhá na střeše Saloonu padouch s puškou, jenž je včas spatřen a po zatraceně přesné střele se pomalu uklání všem pokojným občanům a pokračuje volným pádem na tvrdou zem.
Ne. Nedělám si legraci. Jsou i jiné westerny, v nichž není po nadsázce a humoru ani stopy. Jeden z těch moderních a velmi realistických jsem zrovna nedávno viděl. Bylo v něm tolik strachu a krutosti, že mi dobrý konec byl úlevou. Několikrát jsem si přál, aby ta žena chránící sebe i své děti už konečně vystřelila. Ti, kdo jí přišli připravit o všechno, totiž pozbyli vlastností lidských bytostí a bylo tedy legitimní přát jim smrt.
Není-li jiné možnosti, než zbabělost nebo násilí, doporučuji sáhnout k násilí.
Mahátma Gándhí
Proč se uvádí, kolik v té či oné válce padlo vojáků? Proč ne, kolik vojáků se vzájemně povraždilo? Protože válka staví vojáky do situace kdo z koho. Když ne já jeho, on mne. Někdo však takovou situaci musí nejprve vytvořit, „marketingově“ připravit. Ti, kteří jsou všeho počátkem. Na počátku každého společného konání je slovo, ať je to dílo dobré či zlé. Mnoha lynčům předcházelo křivé slovo někoho, kdo pak jen přihlížel. Kdo nevzal do ruky karabáč, zbraň ani provaz. Kdo byl pak větším viníkem? Ten strůjce? Nebo ti, kdo mu uvěřili?
Už delší dobu jsme svědky zpochybňování nejen síly slov, ale i odpovědnosti za slova. Jako kdyby slova byla jen prázdnými pšouky, nikoli činy mající někdy tragické důsledky. Kniha Mein Kampf. Také „jen“ slova. Tak proč Adolf Hitler nebyl jen bezvýznamný pisálek a neškodný blouznivec?
Snahy zpochybňovat význam Alexadra Dugina také nejsou na místě.
Ruská zahraniční politika do velké míry napodobuje jeho učení,“ uvedl pro Lidové noviny politolog Jan Šír z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univezity Karlovy.
Kreml často opakuje rétoriku z Duginových spisů a vystoupení v ruské státní televizi. Propagoval termín „Novorossija“ neboli „Nové Rusko“, kterým Moskva v roce 2014 ospravedlnila anexi Krymu a podporu separatistických povstalců na východě Ukrajiny. Za podíl na osm let staré ruské anexi Krymu Dugina zařadila v roce 2014 Evropská unie na sankční seznam a o rok později tak učinily i USA.
