Své pokání pokládám k Vašim nohám, milí čtenářové

Pozitivní účinky ozdravné a ozdravující sebereflexe nemohou být dostatečné, pokud se sebezpytující (zde já bloger) nedozná k hloubce svého selhání a nevyvodí z něho důsledky. Ať už žijeme v jakékoli době, vždy je nutné dbát na pravdivost vlastních výroků a vyjádření.

Nejen proto, že by na blogu mohlo dojít k „technickým“ komplikacím, ale, a to především, pro pocit propojení s vlastním svědomím. Nedávno jsem se pod jedním článkem dopustil nepravdivého vyjádření na adresu diskutéra. Neomlouvají mne zkušenosti s pročítáním vědomých a urážlivých lží, demagogických hodnocení či pokusů manipulovat veřejný prostor způsoby neetickými, nedůstojnými, ne-li dokonce čertovsky a zpropadeně zavrženíhodnými. Napsal jsem: “Bez hlubší analýzy či Vašich vysvětlujících argumentů Váš komentář prozatím nemohu vnímat jinak než jako projev laciného blbství. Nikoli poprvé.“  Tak to bylo opravdu velmi nepřesné a unáhlené vyjádření, jež obsahuje i zásadní nepravdu. Neboť  za rozmanitost světa, jeho barevnost a množství obohacujících odlišností kořenících každodenní život, někdy platíme i vysokou cenu. „Laciné blbství“ nahlíženo u vědomí souvislostí tedy zřejmě ani neexistuje. Platíme za ně stále, někdy i cenu nejvyšší, a zároveň je nutným zlem umožňujícím prožívat i jeho pravé opaky, pro něž žijeme.