Středem zájmu politiků soutěžících o moc (často spíše bojujících) jsou vždy takzvaná silová ministerstva. Asi proto, že moc a síla jdou ruku v ruce.
Přestože se každá vládnoucí politická moc ráda zaklíná jejich nezávislostí, činí tak zpravidla, až když je získá pro sebe. Jako by se politické strany přece jen zdráhaly spoléhat na jejich nezávislost pod vedením soupeřů. Není divu. Byli jsme svědky řady podezření, úniků informací, ztráty spisového materiálu i diskutovaných průběhů soudních řízení a postupů orgánů činných v trestním řízení.
17. října v interwiew na ČT 24 pan Havlíček vyjádřil jasně své vážné výhrady k ministru Rakušanovi, který je podle něho na postu ministra vnitra nepřijatelný, neboť nevěrohodný. Když už padají slova jako organizovaný zločin či zločinecká skupina, chápu, že otázka důvěryhodnosti musí nutně následovat.
Ponechávám stranou, že kauza Dozimetr se týká i dnešní opozice a že se od roku 2008 donedávna nenašel nikdo, komu by byla podezřelá omezená svéprávnost Michala Redla, která ho vyvázala z trestního stíhání.
Moji pozornost zaujalo to, že každý politický subjekt klade důraz na potřebu kvalitního vzdělávání, což je v příkrém rozporu se slovy pana Havlíčka. Spojovat někoho s organizovaným zločinem a jedním dechem říci „nechť je třeba ministrem školství“, považuji za jasný postoj k resortu školství a k celému učitelskému stavu jako k něčemu podřadnému.
Pokud kohokoli považuje pan Havlíček za nevěrohodného z důvodu spojení se zločineckou skupinou a roli pedagogů za tak bezvýznamnou, že by jim přál takto vnímaného člověka na nejvyšším postu resortu, pak by asi neměl být nikdy premiérem a neměl se stát ani tím stínovým.
V kriminálech je běžné, že vězňům je neformálně nadřízen zkušený zločinec. Pedagogové jsou ale svobodní lidé. Takové pohrdání a neúctu si nezaslouží.
Psáno ve snaze zastat se pedagogů, včetně těch, kteří jsou zde na blogu zaneprázdněni jinými tématy:
https://medium.seznam.cz/clanek/jaroslav-herda-barevny-svet-cestinarky-valikove-26578
