- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Tu větu jsem četl napoprvé s rozpaky. I napodruhé a dále taky. Sice jsem si uvědomoval možnou nadsázku, zkratku, básnickou licenci, ale nepřišel jsem jí na chuť. Spíše jsem cítil pachuť .
Jednak ta věta není pravdivá (můžeme přičíst nadsázce), ale především se mi jeví jako manipulativní, tak tedy k otázce:
Když člověk ukopne si palec o obrubník, až mu vytrysknou slzy a není mocen slova, proč, když největší bolest pomine, nemluví o tom, jak bude jistě brzy zase skákat přes kaluže, přes kozu, přes to pole, přes ten les, kde spolu s ním skotačit bude jeho ratolest i pes?
Jistěže si to přeje, však bolesti a krvavého palce má v tu chvíli plný brejle. Někdy i kleje. Ani se neusměje. Však proto ne, že je snad škarohlíd nebo že by se chtěl s veselím rozejít.
Je prostě aktuálně ve válce. Bojuje s bolestí palce. Nemůže v klidu a lenivě s ním otáčet a odhánět jím mouchy probuzené sluncem jak Danny Na plechárně v knize od Steinbecka. O míru dost se mluví. Ne, že ne. A také mele. Však ne dost tak a tam, kde a jak by se mělo.
Další články autora |
Chvojenec, okres Pardubice
12 000 Kč/měsíc