Andrej Babiš se sice nestal prezidentem České republiky, přesto už sama prezidentská kampaň může být pro členy hnutí ANO zdrojem obohacujícího poučení.
A to nejen pro zkvalitnění politického marketingu, ale i pro ochranu vlastního zdraví a v duchu odkazu našeho největšího pionýra slepých uliček Járy da Cimrmana.
Na brífinku hnutí ANO pan Babiš učinil média odpovědnými za mnohá příkoří, jimž museli členové hnutí i jejich děti čelit. Ušetřena projevů zlé vůle nebyla ani manželka pana předsedy, které byl odeslán výhružný dopis s ostrým nábojem. Později jsem jeho slova porovnal se závěrem policie, která uvedla, že v obálce odeslané Babišově manželce „nebyl ostrý náboj, ale prázdná nábojnice“. Snadno jsem odtušil, jak mohlo k takovému omylu dojít a v jakém nebezpečí se mohli manželé Babišovi ocitnout.
Není pochyb, že Andrej Babiš byl dlouhodobě pod velkým tlakem, což lze vyvodit z jeho opakovaných vyjádření o spiknutí, polistopadovém kartelu atd. atp. V takové situaci se nelze divit jeho obavám či dokonce pochybnostem o tom, že nábojnice je skutečně prázdná. Existuje jednoduchý způsob, jak snadno zjistit, zda prázdná nábojnice přece jen neskrývá nějakou hrozbu ve svém nitru.
Podle starodávné pověsti překrásná nymfa Syrinx neopětovala bohu Panovi jeho lásku a raději se proměnila v rákosí. Z něho si potom Pan vyrobil flétnu, aby svou hudbou měl se Syrinx alespoň nějaké pouto. Stejnou techniku, jakou se dodnes hraje na Panovu flétnu, znají i kluci, kteří pískají na prázdné nábojnice (takzvané hilzny). Pokud pan Babiš jako kluk nikdy na prázdnou nábojnici nepískal a foukl do ní jen proto, aby se přesvědčil, že je skutečně prázdná, mohl být překvapen ostrým hvizdem natolik, že ji už za docela prázdnou nepovažoval, spíše za ostrou.
První poučení z prezidentské kampaně pro členy hnutí ANO je zřejmé. Případní adresáti prázdných nábojnic by je v žádném případě neměli přikládat ústům, a to zvláště tehdy, je-li zlý úmysl potvrzen i výhružným dopisem. Kdyby byla bývala ve zdánlivě prázdné nábojnici jediná kapka jedu, měl by už pan expremiér pro strach z čehokoli navždy uděláno.
Dalším poučením z průběhu prezidentské kampaně je poněkud nepřesvědčivá ochota členů hnutí ANO ochránit vlastní děti (a s nimi i děti ostatních občanů) před politicky motivovanou šikanou a dehonestování učiteli ve školách.
Členové hnutí jako by vycházeli z titulku článku Jana Holoubka, který budí zdání, že se jednalo pouze o děti členů hnutí ANO, a tudíž se to ostatních občanů netýká a nic jim do toho není. S takovým postojem však nelze souhlasit, neboť nazve-li jednání učitelů poslanec parlamentu a předseda nejsilnějšího politického subjektu největším hnusem, měl by předpokládat nejen zájem široké veřejnosti, ale i jejich oprávněné očekávání, že budou informováni o přijatých opatřeních. V článku pana Holoubka se ale nepíše pouze o impertinenci učitelů vůči dětem členů hnutí ANO, ale i o porušení Zákona č. 101 a Zákona č. 110 (o ochraně osobních údajů a jejich zpracování), k němuž údajně došlo v nejmenované pražské škole a týkalo se to všech studentů jedné třídy.
Pan Holoubek mi na můj dotaz 14. února odpověděl, že dle jeho informací „se věc řeší“ a další případ rovněž. Dodal, že se rozhodně nejedná o nic ojedinělého, jak se mylně domníval.
Kde a kým se věc řeší však, kupodivu, neuvedl.
Nic ojedinělého? Tak to by už jistě stálo za pozornost, když údajné kádrování rodičů a jejich dětí tolik připomíná padesátá léta. Na koho se tedy obrátili dotčení členové hnutí ANO? Na policii ne, jak vyplývá z odpovědi policejního prezidia ze dne 27. února (Č. j. PPR-9656-8/ČJ-2023-990320).
Usoudil jsem, že členové hnutí ANO se jistě nepokusili svou nespokojenost (zejména pro porušení zákonů o ochraně a zpracování osobních údajů) konzultovat na nějaké bezvýznamné úrovni. Proto jsem vyloučil možnost, že by se obrátili například na školníka.
Ve své žádosti o poskytnutí informací (podle zákona č. 106/1999 Sb.), odeslané Odboru školství, mládeže a sportu Magistrátu hlavního města Prahy, jsem požádal o následující informace:
Je Vašemu odboru známo, že případ uvedeného porušení zákonů učitelem je na konkrétní pražské škole „řešen“? Pokud ano, na které škole? Předpokládám, že v té třídě je alespoň patnáct žáků (svědků) a že s šetřením tedy nebyl žádný problém a bylo již uzavřeno. Pokud se potvrdilo, že si učitel vymohl na dětech volební preference jejich rodičů v listinné podobě, jaké byly z jeho jednání vyvozeny důsledky? Má Váš odbor ověřené informace o dalších deliktech učitelů, o nichž psal pan Holoubek nebo o nichž mluvil pan Babiš v rozhovoru s Thomasem Kulidakisem?
23. března se mi dostalo stručné a jasné odpovědi (Č. j.: 236 005 273 MHMP 590767/2023):
Odboru školství, mládeže a sportu Magistrátu hlavního města Prahy není známo, že by byl uvedený případ řešen na konkrétní pražské škole.
Předpokládám, že někoho možná napadne jméno „instituce“, na níž se dotčení členové hnutí ANO mohli obrátit s žádostí, aby věc byla řešena.
Lampárna ale bývala jen místnost na vlakovém nádraží nebo v dolech, kde se ukládaly a čistily lampy a doplňovaly petrolejem či karbidem. Ani v možnostech redakce PrahaIN není zjednat nápravu onoho největšího hnusu.
Občanská společnost se neprojevuje jen tím, že umí zorganizovat například přenášení žab přes silnici. Také projevuje vůli ověřovat si ničím nepodložené „informace“ z pochybných zdrojů.
Tímto článkem jsem se také pokusil alespoň částečně vyhovět pedagožce paní Veronice Valíkové, která projevila přání, abych dal o prošetření stížnosti vědět. Devátého února jsem z jejích vět v diskusi vyrozuměl, že se nezdráhá informace o onom nějvětším hnusu vnímat jako možné vyústění atmosféry na pražských školách:
No právě. Znám atmosféru na pražských školách. Takže na to prošetření stížnosti jsem zvědavá. Dejte vědět.
Kdy jste byl naposledy v nějaké pražské škole a řekl tam, že jste nevolil Petra Pavla? Zkuste to!
Musím ovšem konstatovat, že nemohu poskytnout informace o prošetření stížnosti, neboť, jak z obsahu vyplývá, není dosud nikým potvrzeno, že taková stížnost byla podána, natož pak kým a kde. Diskusi tedy neotevírám, neboť za těchto okolností není prozatím o čem diskutovat.
Ne každý kvituje moji snahu očistit učitelský stav od vrženého stínu. To je dalším důvodem diskusi neotevřít, neboť bych nerad přivodil panu Jurovi Doleželovi další poryv jurodivé obrany pana expremiéra. V takovém stavu mysli mne 26. března nazval (zřejmě v intencích zdejších pravidel) posedlým Babišem, falešným havlistou, blogovým satanem. Ale skutečně inspirující byla jeho otázka: „Co vyhledat pomoc ve zdravotnictví?“
Není v mém zájmu, aby se pod mým textem pan Doležel rozepsal opět podobným způsobem a byl pak eskortován na pozorování.
