Novofoundladská

Vracel se zamyšlený domů ztichlou čtvrtí Občas se zastavil a zaposlouchal Kde kdo vyje Hafan jak z nové Foundlandie

Šel s pánem klidně Spojený poutem bez vodítka U jedné branky zpola otevřené Je čekala saň dvouhlavá a břitká Z domovních dveří vyřítil se s mašlí v srsti mazlíček Hlučný byl nadmíru Však slabý jako čajíček Když hafan blafnul Vyběhla dáma Představou smrti Čajíčka Až po krk rozhněvána Hrůzou tou zapomněla z toho smrti zdání Na jinak celkem dobré vychování Ječela na pána Táhni s obludou od našeho prahu vrahu Než mazlíček můj bude na mračky Hafan zas blaf A z dámy zlostí opršely natáčky