Házet novináře nebo lidi jakékoli jiné profese do jednoho sprostého pytle vede jen k přebíraní stereotypů myšlení a vytváří další konfliktní situace. Ale na hrubou část pytle hrubá záplata sedí.
Lidé jsou stále citliví na slovo ideový. Někdy jim splývá s ideologický. Zvláště když jejich pozornost přesměruje nějaká „autorita“, která předstírá, že neumí číst (nezná význam slov).
Možné důvody vzniku článku Jana Holoubka Policie zavádí opatření proti „skupinám s odlišnými ideovými postoji“
1) Na redakci se obrátili polodementní policisté, kteří neumějí číst ani se zeptat svých chytřejších kolegů. Přáli si zůstat v anonymitě z obavy, že by byli potrestáni za rebelii (netušíce, že vyhozeni by skutečně byli, ale za absolutní neschopnost vykonávat svou profesi).
2) Redakce měla k dispozici předmětný dokument, který si vysvětlila po svém, a proto se obrátila na policii s žádostí o vysvětlení. Shodou okolností se k němu vyjádřili tři tupci.
3) Redakce dokument pochopila správně, ale byla zvědavá na stanovisko několika policistů, jejichž kvality jí byly známy a přála si veřejnost seznámit s jejich alarmující tupostí.
4) Vzhledem k tomu, že redakce se dále nevyjadřuje a nechává své čtenáře ve víře v připravované sankce proti nespokojeným občanům, bylo záměrem vnést do společnosti další konflikty a znejistění.
5) Vyjádření tří policistů jsou fiktivní. Záměr shodný s bodem 4.
Jak zapůsobil článek pana Holoubka na čtenáře PrahaIN:
Jako fakenews na profesionální úrovni. Jako dobrá zpráva o statečných policistech (téměř disidentech), jejichž přirozená touha po skutečné svobodě ve skutečné demokracii je nutně musela vést do redakce PrahaIN, jež je přivinula na svou konejšivou hruď, v níž rovněž tepe rekovné a čisté srdce a poskytuje jim pocit sounáležitosti a bezpečí.Čurdů se osmělení nemusejí bát. Nebudou z nich psanci. Ta jejich jména skryta lépe jsou než v hrobě. Ty nedostane stát. Až jednou pomník s jejich jmény bude stát, to bude již v docela jiné době. Arci.
