Protože příčina konce blogu paní Radomíry Kielbergerové nebyla pochopena všemi, kteří se vyjádřili, věnuji věci trochu svého času.
Pokud nebylo záměrem jmenované skončit zde tak, jak skončila, pak patrně nepochopila rozdíl mezi deníčkem ukrytým pod polštářem a rubrikou dostupnou komukoli.
Každý ví, že i diskuse má svá určená pravidla, jejichž porušení mívá za následek nejen zablokování přístupu do diskuse, ale i smazání komentáře. Pokud se autor blogů opakovaně dopustí takových písemných projevů, které by v diskusi pod články byly v příkrém rozporu s pravidly a byly by smazány, bylo by přece paradoxem, kdyby si do rubriky „osobní“ mohl ulevovat dle své libosti jen proto, že není diskutujícím, ale autorem textu opatřeného titulkem.
Jmenovaná se dokázala posmívat slovu věrtel a vyvozovala z něj nedostatek odvahy poslat adresátku přímo do prdele (jak by to podle ní udělal Bukowski.
Nechci se podobat Bukowskému ani slovníkem, ani životem. Když jsem si přečetl radu od její chráněnkyně s varováním, že by mne literární postava mohla nakopat do zadku, proč bych reagoval jako superblb a posílal paní autorku do prdele? Abych se podobal nadranému Bukowskému, který byl často na dně a opilý spal na v temné ulici, kde měl šanci, že ho snad přejede auto? Nebo jmenované, která neváhá ze svých výšin napsat, že píšu sračky? A to mne opravdu téměř pobavilo. Protože když jsem se vyjádřil, že už jsem dlouho žádnou báseň nenapsal a že to jsou pouze veršovánky k aktuálnímu tématu, zachovala se opět jako nepříčetná. Neuspokojená. Vlastně mne obvinila, že se vymlouvám zdrcen její pronikavou kritikou. Přesněji, že se zaštiťuji nějakou (přívlastek si nepamatuji) skromností.
Ostatně ztráta soudnosti se u ní projevila i tím známým, pokleslým a nedůstojným způsobem, který bych u ní nikdy nečekal. Musel jsem ji asi hodně „zaujmout“ když měla potřebu odhalovat moje temnoty pomocí profilové fotografie (jak už to před ní učinili jiní trollouši).
Klobouk! Úžasná příležitost napsat, že chlap se kloboukem neuděje. Trapné. A ty strašně černé brýle! (samozabarvovací dioptrické). Úžasná příležitost tu černotu rozpatlat. Připomíná mi to ta videa s mladým Zelenským z času jeho komediálních kreací, z nichž se imbecilové na Twitteru (často s ruskou vlajkou v komentářích) tak upřímně radují a vyvozují z nich, že je to komediant a komediantem zůstane. Primitivní slídění po čemkoli, co by se dalo uchopit, pokroutit a zneužít.
Četl jsem chválu na její pravdivost a upřímnost. Věřím, že taková je, ovšem za určitých okolností nikoli, ba právě naopak.
Onu adresátku mých slov jsem neposlal ani do věrtele, ale doporučil jsem jí umístit tam její radu. Ale budiž, vyznívá to podobně. Daleko větší manipulací bylo, když reagovala na moje slova o jejím slovníku. To už musel jít stranou i Bukowski, protože se pokusila mne usvědčit, že jsem vulgární (přívlastek jsem zapomněl), protože mám paní VV za polodebilku.
Protože nejsem kretén, nikdy jsem to o paní VV nenapsal. Dokonce ani o paní MK, o níž jsem naopak napsal že není ani polodebilka, protože kdyby jí byla, nebyla by schopna správně poskládat písmenka do věty svého nejapného komentáře o obstarožních bolševicích.
To jak mi otloukla o hlavu Václava Havla, považuji také za paradox, neboť jemu by její manipulace jistě něco připomněly.
Na závěr k Bukowskému. Jeho neutěšený život ničený alkoholem a depresemi popisoval tak drsně, jak drsně jej sám žil.
