Jakékoli moci, ať přichází zprava nebo zleva, hrozí, že utone. Sama v sobě. Někdy přestává dělat tempa, sotva se pro ni hladina zklidní. Polyká narkotikum vlastního úspěchu. Anestetikum vytěsňující symptomy vlastní zrady.
Následují sebeklamy o nutných kompromisech, až se nakonec zrada stává součástí technologie moci. Moci, kterou je pak možno přistihnout in flagranti delicto s organizovaným zločinem. Nalevo i napravo je taková moc udržovaná množstvím potřebných pohádek oslabujících kritické myšlení občanů a voličů. Také utajováním a zkreslováním informací.
I naše minulost v kontextu okolního světa bývá popisována poněkud zjednodušeně. Takzvaně komunistické Československo zaostávalo za západními demokraciemi. Pravda to jistě je. Pravda je i to, že některé italské filmové snímky ukazují něco jiného než je dolce vita. Natolik jiného, že čas, o němž vypovídají, by se obtížně určoval, kdyby ulicí neprojela Vespa nebo Fiat 500. Život daleko od jachet a velkých měst byl v některých částek země takový, že by jej málokdo z tehdejších Čechoslováků chtěl žít. Vždy a všude se nedají vytvořit uspokojivé podmínky a lidem zajistit důstojný výdělek. Není to vždy vina státu, který se o své občany špatně stará, ale s absencí státu v některých oblastech země Italové zkušenosti měli už v 19. století. To vedlo k potřebě suplovat stát, což nakonec přerostlo ve vznik mocných struktur organizovaného zločinu, které se staly paralelní mocí nebo i skrytě její součástí. V principu podobné stíny demokracie známe ze Spojených států. Struktury zahrnované pod pojem mafie se těšily respektu mnohých obyvatel městských čtvrtí jen proto, že je stát nedokázal ochránit před obávanými gangy. Korupcí pak organizovaný zločin zajišťoval ochranu pro sebe. Stát se nejen nevypořádal s městskými gangy, ale ani s korupcí, tedy ani s přílivem drog. Tím se další lidé ocitali na okraji společnosti. Stávali se novými členy gangů, drogově závislými zloději a lupiči. A to paradoxně z vůle těch, kdo placenou ochranou před městskými gangy získali svůj vliv.
Demokracie může nabýt i takové podoby, že z ní už kromě názvu zbývá jen ohlodaná kost. Jedním ze signálů takového vývoje je nízká vymahatelnost práva. Taková společnost i tak může vykazovat relativně dobré hospodářské výsledky, protože volný trh není přímo závislý na kvalitě demokracie, i když je organizovaným zločinem více či méně podvazován.
Cesta k takovému stavu je snadná – podporovat nevěrohodné uchazeče o přízeň voličů. Nejlépe ty, kteří již prokazatelně selhali stejným způsobem, jako ti, s nimiž slibují zatočit. Vždy nakonec nějakým způsobem zatočí s těmi, kdo se na ně spoléhali. Podpora poskytovaná recidivistům je sama recidivou. Představy o moudré podpoře menšího zla jsou za takových okolností také liché, neboť dát energii menšímu zlu mu umožní zbytnět.
Rok 2019 a krize http://blog.aktualne.cz/blogy/karel-hvizdala.php
