Podobnost s textem na kresleném vtipu Vladimíra Jiránka není náhodná. Pan Jiránek napsal k obrázku psa spěchajícího do práce: Naučte svého psa chodit do práce! Ale to paní senátorka JUDr. Daniela Kovářová umí.
Paní senátorka jde sice s dobou, ale mohli bychom být na rozpacích, pokud bychom měli říci, s jakou dobou. S dobou, která si stále více žádá internetovou gramotnost? Nebo s dobou, v níž se vrchnost nadouvala vlastními pocity nadřazenosti a hleděla spatra na poddané? Nebo se vracíme zpět a je tedy možné a snadné být do značné míry v souladu s dobou současnou i minulou?
Co by se politikovi stávat nemělo? Pokud má politik potřebu vyjádřit se k osobě veřejně činné a veřejnosti dlouhé roky známé a naznačit své pochybnosti o její erudici v dané problematice, vyznívá nejen neprofesionálně, když nemá tušení, čím se ona osoba "živila před tím, než si sedla na tu teplou židli."
Nevím, zda si paní senátorka rozmýšlela obsah svého článku, sedíc na své chladné židli, kterou si vydobyla na šest let. Ale nevědět o vládní zmocněnkyni pro lidská práva, jmenované do funkce 11. května 2022, vůbec nic, je u senátorky a právničky neobvyklé. Bylo by to neobvyklé i u občana, který se zajímá o politické dění jen okrajově, není právník, a informace má jen z občasného sledováním zpráv a občasného čtení v novinách, byť by to byly třeba jen Parlamentní listy.
Co však by onen běžný, politicky neangažovaný a tedy za výkon politické funkce neplacený občan s největší pravděpodobností učinil, pokud by přece jen neměl potřebné informace? Toto.
