„Dobré zboží se prodává samo“ – slogan poněkud zjednodušující, nicméně téměř pravdivý. Když dáme dobrému produktu čas, zkušenosti s ním mu udělají reklamu samy. Když moc dobrý není, nahrazuje kvalitu to, čemu se dnes říká marketing. Pozitivní význam slova se vytrácí a marketing je pak jen eufemismem pro manipulaci, klamavou reklamu, podvod.
Tolerovaná klamavá reklama a různé způsoby nekalé soutěže „fungují,“ což má za následek nedůstojný konkurenční boj vedený nejrafinovanějšími způsoby. Stojí to spoustu peněz, prodražuje to zboží a výrobci samotní se, doufám, alespoň občas cítí hloupě, úměrně k tomu, jak trapné jsou způsoby prosazování se na trhu. O celé společnosti to také něco vypovídá.
O její nedostatečné imunitě proti manipulacím, deformování lidského vnímání, což se projevuje i důvěřivostí k nevěrohodným osobnostem. Nebo i v preferování selhávajících, v očekávání pozitivní změny nebo výhody na prodlužované cestě k procitání v trapných pocitech,v uvědomování vlastního sebeoslepování.
Dnes jsem zjistil, že jsem jako bloger tak nějak neúspěšný, líný. Jako diskutér rozhodně. Neboť součet mých bodů za přečtené idnesové články by mi stále ještě neumožňoval vyjadřovat se ke komentářům ani pod mými blogy. Nebyl bych ještě dostatečně kvalifikován četbou z kvalitního zdroje. Uzavřít se diskusím jsem nechtěl. Propojením s Facebookem jsem se vyhnul čtení z pravého pramene, i když jsem nějaký čas nechápal, že moji přátelé mohou být garantem mých kvalit, aniž by je někdo vyslýchal. Íček jsem mnoho neposbíral, dal jsem přednost svobodné vůli a vlastnímu výběru. A žádné Íčko nezkoumalo mé přátele, neboť jsem svůj účelově založený účet na Facebooku nechal jen tak vrnět v úsporném režimu.
Kdyby se mne někdo zeptal, jestli si vzpomenu alespoň na jednu jedinou reklamu ze stránek idnesových, odpověď by zněla nikoli, vůbec je nevnímám(naštěstí). No, moji přátelé se přes můj Facebook také nemohli pokochat reklamami. Takže jsem asi Andreje Babiše pumpnul o pár haléřů. A jinak? Zatím snad raději nic.
