Samozřejmě, že bývalý ministr zdravotnictví má pravdu, když mluví o tom, že lidé mají vnímat vlastní odpovědnost za své zdraví a nespoléhat se jen na kvalitu zdravotní péče. Z rozhovoru s Leošem Hegerem jsme se dozvěděli i jeden z důvodů, proč bychom měli vlastnímu zdraví věnovat více pozornosti. Například proto, abychom dosáhli na vyšší kvalitu života ve stáří, čehož příkladem je Skandinávie.
foto. Ajimage
Jak to ale ti Skandinávci dělají? Opravdu se více starají o své zdraví? Více sportují? Jedí zdravěji? Nevím. Ani nevím, jestli to ví pan Heger. Pokud ano, je to škoda nás všech, že se ho moderátor nezeptal a že odborník a lékař nás nechává tápat. Ale než se pan Heger rozhodne říci nám více, měli bychom se sami začít zajímat, proč jsou například ti Dánové šťastnější.
Většina lidí chápe, že utrpení nejen zásadně ohrožuje zdraví, ale že bývá i příčinou skonu. Mnozí chápou, že i trápení zásadně snižuje kvalitu života a člověk se jím vystavuje nebezpečí psychosomatických onemocnění, ztráty energie, snížení pracovního výkonu a schopnosti radovat se, bavit se, sportovat atd. atp. Mnohem těžší bývá připustit si, že i častými poklesy nálad sami sebe okrádáme o radost a že v nich někdy okrádáme o radost i ty druhé. Všechny ty „blbé nálady“ jsou jedem nejen pro pozitivní prožívání, ale jedem i pro naše těla. Většina lidí dnes chápe, že pojem „celostní lékařství“ není žádná tzv. alternace k seriózní medicíně, ale právě naopak – lékařství využívající všeho poznání. Dá se dokonce tvrdit, že sama existence oboru psychologie a psychiatrie je toho důkazem.
Proč se turisté přicházející ze svobodného světa tolik divili, že jsme tak šediví, už víme. Oděvní průmysl příčinou nebyl. Příčinou bylo parazitální onemocnění, o němž píše autor Miguel Ruiz v knize Čtyři dohody, která byla předlohou pro nádherné divadelní představení Jaroslava Duška. Paraziti jsou všechny, nevědomě i vědomě, zbytečně prožívané negativní pocity, emoce, které útočí z lidského nevědomí a podvědomí.
Ale parazity jsou i emoce způsobované parazity v lidské společnosti, před nimiž se vždy část lidí uchyluje do bezpečí vnitřního exilu ve snaze zachránit se před jejich zhoubným působením. Jiní jsou jimi infikováni a stávají se přenašeči šířící se nákazy – cíl zlomocných.
Leoš Heger nám měl říci asi toto: „Mějte se rádi, nehazardujte se svým zdravím, dbejte o životosprávu, sportujte a při tom všem nebuďte lhostejní. Nebojte se nás politiků, protože my se Vás, vážení a milí spoluobčané, pak také nebojíme, což má pro Vás velmi negativní důsledky. Nebojte se ani jiných institucí státu, protože jinak, jak už jste si mohli nepřestat všímat a uvědomovat, budete dál vnímáni jako dojné a pohrdané stádo bez vůle stát se našimi důstojnými partnery ve spravování této země. Nezáviďte bohatým, ale nepřejte majetek zlodějům, kteří na Vás parazitují. Nenalhávejte si, že sebe nebo své děti před arogantní sebestřednou zlomocí uchráníte. Ani my se nedokážeme uchránit před sebou samými. Jen Vy nás můžete zachránit před našimi vlastními sebezničujícími vyjádřeními a činy, protože bez Vaší dobré vůle ztrácíme soudnost a pravdivé vnímání reality a schováváme se před Vámi ve svých hroších kůžích. Já sám, jako lékař, dobře vím, že takzvaná blbá nálada se nedá odstranit jen joggingem v zoufalé autosugestivní meditaci o nutnosti nechat se urážet nadutostí a přezíravostí zlomocných. Zlomoc se vždy snaží pěstovat ve vás vnitřní paralyzující malomocenství. Podporujte jen ty z nás, kdo Vámi nepohrdají.“
