Hra na blackface, aneb face to blackfake.

Importovaná či exportovaná představa Afroameričanů o blackface v souvislosti s tříkrálovými koledníky je falešná, čili nefalšovaný blackfake.

Roubování rasově motivovaného blackface na tuto tradici připomínajíci tři sobě rovné krále putující do Betléma pozdravit, uctít a obdarovat narozeného Ježíše, je více než krkolomně a ušroubovaně zdůvodněná neseriózní aktivita mající nutně zcela opačný efekt, než jaký by si přál sám Martin Luther King.

Představme si, že by našim věřícím občanům bílé pleti začali Afroameričané vyčítat, že do kasiček v kostelích přinášejí peníze a zdůvodňovali by nutnost ustat v tomto přispívání na kostel stejně krkolomně.  S odůvodněním, že nehodní bílí pobertové kdysi v USA nejednou pouze předstírali ochotu přispět na kostel, aby pak kasičku s jimi darovanými dolary popadli a prchli s ní do bezpečí.

Návrh autorky petice paní Terezy Navrátil Šimonové, kterou sepsala před téměř rokem, byl podobný – nahradit bílé Baltazary najatými černochy.

Ve snaze pochopit lépe motivaci k sepsání petice požadující respektování roubování blackface na tříkrálové koledy metodou blackfake jsem si přečetl, co paní Šimonová napsala sama o sobě.

Veni vidi. S rozpaky.