Pokud by tento válečný zločinec podezíral syrské sirotky i jejich rodiny z nepřátelství vůči Říši, neskrýval by své znechucení nad tím, že se 31 poslanců opovážilo projevit soucit a ochotu padesáti z nich pomoci.
Jeho vztah k dětem "nepřátel" je znám. Byl přesvědčen, že i vyvražďování dětí bylo nezbytné, protože ty by se nutně staly nepřáteli Říše, kdyby se později dozvěděly, co se stalo s jejich rodinami a příbuznými.
Znechucen a patrně i rozezlen nad projevenou dobrou vůlí 31 poslanců by byl i jeho nadřízený Obergruppenführer SS Reinhard Heydrich. Naštěstí našim 31 poslancům nehrozí žádné sankce za nečeskou či neříšskou činnost ohrožující rasovou čistotu a ideologickou jednotu.
Část obyvatel naší relativně mírumilovné společnosti, včetně mnohých dam a pánů, kteří nás zastupují na půdě Parlamentu České republiky, si vysnívá či předstírá, že by nám mohlo něco hrozit od padesáti vybraných dětí. Hrozí nám jen uvědomění, že neubližovat je žalostně málo. Přestože návrh paní poslankyně Michaely Šojdrové nehovoří o trvalém přesídlení syrských dětí ani o někým provedeném a nám vnuceném výběru (naopak), byli jsme svědky nedůstojného klání. Nedůstojných, matoucích a zavádějících argumentací.
Vzpomněl jsem si na zkušenosti Chorvatů, kterým jako malým dětem bylo umožněno přežít druhou světovou válku v Egyptě. Kdyby se tehdy o jejich evakuaci a osudu rozhodovalo podobně jako o návrhu poslankyně Šojdrové, možná bych s těmi Chorvaty neměl možnost mluvit.
