Před několika dny jsem ho viděl na vlastní oči. Klidně a pomalu projížděl v ukradeném firemním automobilu Libercem. Neohroženě, v pohodě. Možná selhala ostraha nějakého ústavu a manický milovník aut se prostě na svobodě neopanoval.
Shodou okolností odcizil z vozového parku firemní klenot připravený zřejmě pro zvláštní firemní slavnosti. Takové to vozidlo, které je pojízdným reklamním štítem firmy a jinak je k ničemu. Takže se vlastně zas tak moc nestalo, zdálo by se. Pokud by však pachatel nevypátral možnosti technického vybavení. Něco totiž v kabině spustil a ono to začalo cosi vyřvávat. Nevím ani co. Moc tomu nebylo rozumět. Možná, že něco jako: „Buďte s námi, Sconto je s vámi, ať už chcete nebo ne, náš tlampač vás dostane.“
Na celé té dlouhé ulici byli v tu chvíli pouzí dva lidé, takže bylo jasné, že se nejedná o žádnou marketingovou akci pro zvané či zájemce. Takže mne napadlo jen: „Drž tlampač! Aby ti nafta došla!“ Ale nedošla. Asi měl plnou, protože později během sobotního dopoledne projel dvakrát před mými okny. V klidu a pohodě. Za zavřenými okny nebylo rozumět jedinému slovu. Jen rámus. Možná, že si krádeže ještě nikdo nevšiml a pozornosti policie zatím tohle podezřelé auto unikalo. Ale když projelo kolem i v neděli, přece jen se nabízela myšlenka , že žádný maniakální magor nic neodcizil, ale že se jen majitel firmy chová jako primitivní gubernátor v součinnosti s primitivním vnímání libereckých radních, kteří mají k občanům podobně lhostejný vztah.
Doufám, že to nevyznívá tak, že kritizuji nekvalitní zvukovou techniku. Jen tvrdím, že lidé nejsou úplní tupci a dokáží si najít, co potřebují koupit, aniž by na ně někdo hulákal i ve dnech volna. Pokud však tohle nechápou radní, pak to jistě není tím, že by byli sami spokojeně hluší. Pokud ano, jiným způsobem.
