Ne, že bych měl z článku „Ukradené děti“ dojem, že jsou autorce ty děti ukradené, jen musím konstatovat, že autorku možná čeká mnohé velké překvapení. První možná vyplyne z pochopení, že nikdo nejen není povinen obsáhnout všechna utrpení světa, pojmenovat je a popsat, ale ani to není v lidských silách.
Chápu zaujetí členky výboru Klubu skeptiků Sisyfos proti šarlatánům ohrožujícím jiné děti, ale pokud existují taková podezření, pak nechť o nich píše, kdo ta podezření má. Nechť třeba vznáší i obvinění. Nechť se však vystříhá vinění těch, kdo si uvědomují i to, co dobře věděl už MUDr. Josef Švejcar, DrSc., jehož erudici by jistě nezpochybnil ani zmíněný klub, ani naše vědecká veřejnost. Josef Švejcar byl tím osvíceným lékařem pediatrem, který prosazoval myšlenky, které byly mnoho let přezírané a podceňované, neboť na děti bylo nahlíženo (zjednodušeně) jako na živočichy, kterým ať se stane cokoli a ať utrpí jakékoli strádání, vše zapomenou a bez následků. Zřejmě proto tolik ohlasů na případ neoprávněných nucených adopcí. Pro vědomí o nebezpečí z prodlení.Tím si dovoluji říci, že zastat se všech dětí, kterým něco takového hrozí, neznamená mít „plný gatě empatie, protože tohle lze, na rozdíl od dětské leukémie, docela výhodně použít k obhajobě názorů s dětskými právy zcela nesouvisejících.“ Odmítám tu neoprávněnou domněnku, že „ je českej internetovej a mediální svět plnej pokrytců, kteří za svou internetovou či veřejnou kariéru snad ani jednou nezmínili žádné dítě v nouzi.“
Já osobně nemám ani zázračný lék proti leukémii, ani se necítím hostejný, ani si nehodlám sypat hlavu popelem, že se nezabývám vším neřádstvem a utrpení světa. Radil bych všem, kdo by měli podobný postoj k projevům solidarity jaký projevila nespokojená autorka, že jsou lidé, kteří píší třeba jen milostnou poesii, aniž by je někdo vnímal jako pokrytce, kteří se neúčastní ani boje proti šarlatánům, ani bojů jiných.
Možná by mohlo pro někoho být šokujícím poznáním, kolik lidí se vůbec nevěnuje záchraně jakýchkoli lidí. Věnují se záchraně nějakých šelem, velryb, ale i ještě nižších živočichů, a to až po ty nejtitěrnější. A možná k úžasu všelijakých aktivistů a bojovníků za lidská práva, kteří ještě neměli čas se zamyslet a shledat: Aj, i to je velmi dobré, neboť biotop, jehož jsme součástí, drží pohromadě i životy miliónů pidiaturních bytostí.“
Závěrem poznámka ke Klubu skeptiků Sysyfos. Vím, že sysyfofská práce je náročná, neboť nekonečná. A věřím, že se klubu podařilo odhalit mnoho teorií jako šalebných a „důkazů“ jako podvrhů. Přesto někdy mívám oprávněný dojem, že se klub, či jeho členové urputně mýlí a v těch případech (pro tu chvíli) název dostává opět ten prapůvodní smysl. Symbol nesmyslné, otupující, bezvýchodné práce, ze které nikdy nemůže být užitek.
