K myšlence o hanobení hrobu Klementa Gottwalda. Protože jestli Petr Cvalín ve svém včerejším blogu nelže a hrob Gottwalda byl nějakými vandaly hanoben, pak bych sdílel jeho rozhořčení, i když bych to zřejmě nesl s větší duševní svěžestí u vědomí příčinných souvislostí – tedy jako následek provokací fanatických komunistů.
Hroby by se ale hanobit neměly. Mohl by to být i projevem zbabělosti. Protože projev svébytné lidské bytosti není vyjadřovat svou nespokojenost s nezákonným jednáním fanatiků tak bezzubým způsobem, když máme státní instituce, jejichž povinností je vymáhat dodržování zákonů schválených demokraticky námi zvoleným parlamentem. Proč hanobit nějaký nevinný pomník nad popelem gaunera, který se neštítil vydat ženu do rukou sadistů a soudu s předem domluveným výsledkem. Já vím, že to některé čtenáře už otravuje. Možná i moje kritika pokryteckého státu. Někdo by možná chtěl chudákovi Státovi lízat paty a sypat si popel na hlavu se slovy, že stát jsme přece my. Pak nechť tak směle činí. Já se však k něčemu takovému nesnížím, protože já nejsem ten pokrytecký stát. Nejsem v tomto ohledu tou jeho neupřímnou součástí. V tom s ním nejedu. Proč? Protože nejsem zbabělec, který, když si neví rady se situací, která zavání starými rudými časy, začne pokrytecky(nebo jinak) mentorovat, že oni ti rozjaření lháři a manipulátoři sotva stojí za pozornost či sotva za uplivnutí. Nebo, že jsou jen pomatení. Já chci vědět, kdo je to ten stát. Ti, kdo schvalují zákony, které pak sami ignorují?
Jistěže je každý z nás součástí toho státu. Máme své povinnosti a v ideálním případě můžeme k institucím státu cítit úctu a být jaksi státosvorní. Ale jakou se stáváme součástí, pokud žádáme, aby si ten „velký stát“(jeho instituce) také plnil své povinnosti? Jaký je ten stát, když mu ani nestojíme za to, aby nám upřímně sdělil, že ho naše podřadné vnímání nezajímá. Jakými jeho součástmi se pak stáváme? Že by přece jen zase elementy protistátními?
Takto nějak vzniká disent, není-liž pravda?
A nyní už jen krátce a srozumitelně i pro všechny ty, kteří s drzou neúprosností a houževnatostí povýšeně a jako by velkoryse ve svém předstíraném bezvědomí hlásají, že svoboda slova nemá v mít v demokracii žádná omezení:
Milada Horáková by nemohla být popravena, kdyby si brachiální gauneři v čele s krvavým Klementem nezjednali podporu části veřejnosti stejně nezákonným šířením lží, jak to v jejich stopách činí dnes jejich komunističtí prolhaní manipulátoři.
Komentáře jsem nepovolil, neb bych se k nim nemohl vyjádřit, z technických důvodů.
