K neuvěření! Ta moje naivita. Když jsem poprvé slyšel slovo kmotr v souvislosti s našimi politiky, trochu mne zamrazilo. Ale nebyl to vyloženě a jen nepříjemný pocit. Měl jsem dojem, že je to předzvěst změn. Že je to signál procesu uvědomování hrozeb v logické potřebě pojmenovat tu rakovinu. Tu hnilobnou sněť. Tu vytěsňovanou morovou ránu páchnoucí za hranice našich představ až k bytnějícím důsledkům. Kalům, jež vylamují praskající dveře chléva i s veřejemi, padajícími do naší přítomnosti i budoucnosti jako odpověď na naši lhostejnost a neúctu k sobě, k druhým i k těm, kdo přijdou po nás.
AL CAPONEfoto: wikitriky
Marek Benda to vnímá zřejmě jinak. Na včerejší slova o kmotrech v rozhovoru na ČT24 nijak nereagoval. Své vlastní odpovědnosti za stav ODS dobubřelé ke splasknutí se sice nezříká, ale nezapomněl připomenout neporozumění voličů. Jeho plán na vzkříšení ODS je pozoruhodný, neb se zdá být spolehnutím na marné očekávání voličů, kteří ani v jiných politických uskupeních anděly nespatří a nakonec obrátí své marnotratné zraky zpět k poklimbávajícím matadorům vznášejícím se nad námi jako modrá letka očekávající naše procitnutí a porozumění.
Předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček rovněž, zdá se, bloudí. Ve včerejším Hyde Parku se od něj moderátor pokoušel dozvědět, čím si zasloužil nominaci na ministra vnitra rychlostudent spřátelené Západočeské university (podlehnuvší epidemii „vlezdopřízně“) Milan Chovanec. Nyní již tedy víme. Dostal důvěru delegátů strany a nominace místopředsedy je tedy logickou volbou.
Aniž bych chtěl být uštěpačným(ne v tuto chvíli), přesto bych si rád dovolil připomenout, že by to měl být ministr vnitra České republiky, nikoli především delegátů sjezdu ČSSD. Nevyslovuji tuto myšlenku proto, že by ona připomínaná ochota využít školu oslabenou fatální snětí musela nutně znamenat neúspěšnou misi na silovém ministerstvu.
Vyslovuji ji proto, že na takové experimenty není vhodná doba a že takový experiment dokonce působí krajně podezřele. Zvláště, když politici ignorují argumenty a výhrady a než mluvit o koze, raději nedoslýchavě dávají přednost rozboru celé vozové hradby.
I takový Jan Hamáček.
Proč? Možná proto, že s našimi politiky je něco zásadního v nepořádku. Zdá se mi, že slovo kmotr se velmi rychle opotřebovalo a jeho zlověstný vytěsňovaný význam začal být podvědomě nahrazován jiným, příjemnějším. Kmotr začíná být vnímán jako bratr. Pokrevní příbuzný. Souputník. Součást státního aparátu. Přítel v „hmotné nouzi“.
Myslím, že bychom alespoň na čas měli zapomenout to vemlouvavé slovo kmotr a vrátit se zpět k přesnému pojmenování, toho, co je stále přítomno. Organizovaný zločin ve spojení s institucemi státu. To není přítel v nouzi. Ale v nouzi ducha. V bídě svědomí.
