Však kdo z dospělých lidí by ještě věřil na čerty, když i údajná díla ďáblova jsou tolik cítit člověčinou?
Pak ale kdo jiný tu válku i s těmi válečnými štváči spere, když ne lidská práčata? A nebo spráči, chcete-li. Ten, který se v době prezidentské kampaně tak osobitým způsobem postavil za mír, když spral pětikoalici za to, že chce válku? Ten jistě ne. Navíc toho nejapného obviňování z žízně po krvi zanechal poté, když už to předstírání víry v absolutní zvrácenost pětikoalice nemohlo nic změnit na výsledku prezidentských voleb. A není divu. Každý už viděl filmových záběrů ze speciálně krvavé, devastující a loupežné vojenské operace na Ukrajině snad dost. Snad jen hovado by mohlo věřit, že si někdo z našich spoluobčanů může tuto válku přát nebo si přát její trvání či prodlužování. Výjimkou mohou být jen mentálně podvyvinutí či vyšinutí jedinci.
Ale příklady táhnou následovníky, a to tím více, čím výše ční jejich vzor či mentor. Čím větší je jeho domnělá či skutečná autorita, vliv a moc. Jako by podléhali pokušení také předstírat. Napodobovat. Vytetelit se v jeho stínu. Mít na té temnotě alespoň pidiúčast. Ulahodit mu alespoň na dálku, však s důvěrou, že to potřebuje jako prase drbání (což může být správný odhad). A to i tehdy, když takový mentor sám už upírá pozornost jiným směrem a jeho potřeba obviňovat někoho z žízně po krvi je již vymizelá.
Překvapilo by mne, kdyby někdo byl tak smělý a řekl někomu do očí, že je válečný štváč. Vyslovit něco takového bez relevantních argumentů je nejen zhůvěřilost, ale také by to mohlo adresáta rozrušit až rozhodnutí dát smělci jednu po tlamě. Snadněji se to napíše. Jistě. A má to navíc jedno uspokojující kouzlo, které ocení hlavně zastánci specifického pojetí svobody slova . Riskovat jednu po tlamě mezi čtyřma očima - tím si žádný spráč žádné dopaminy nebo serotoniny nešlehne. Ale pohodlně z dálky a ve veřejném prostoru, to je onačejší pochutnáníčko.
Příklad bylo možné spatřit i v jedné diskusi pod blogem pana Lneničky, jenž se zřejmě pisateli jevil (oprávněně) jako ten, kdo jeho věty nesmaže ( v zájmu zachování svobody slova).
Váleční štváči se zde zase šikují.
Karma!!!
Na otázku jednoho z diskutujících, který chtěl vědět, koho pisatel válečnými štváči míní, válečný spráč směle odpověděl:
Vždyť se řadíte pěkně za sebe!
Mír je sprosté slovo a kdo ho chce, je okamžitě onálepkován a ukamenován.
Pořád stejní lidé, pořád stejný výsledek.
Věnováno panu kamenovanému Jurovi Doleželovi a všem občanům strachujícím se o svobodu slova v České republice.
