Strach jedněch, který plyne ze strachu jiných, kteří se cítí také ohroženi. Pocity ohrožení není příjemné prožívat. Je ale možné se jich zbavit tím, že se místo mne bude bát někdo jiný. Na konci té štafety je oběť, která už nemá na koho svůj strach přenést.
Ten strach, který je na počátku, provází lidi od časů, kdy přestali všichni umět všechno. Specializovali se, získávali majetek, naučili se vytvářet zásoby. Vznikaly nové profese - umělci, herci, zpěváci, ranhojiči, řemeslníci. A také ti, jejichž úkolem bylo chránit, bojovat, spravovat komplikující se společenský systém. Zemědělské půdy, která nikomu nepatřila ubývalo a ve všech ostatních oborech lidské činnosti, které mohly být obživou, začalo působit konkurenční prostředí. Lidé, kteří vytvářejí nezbytné hodnoty, je díky moderním technologiím stále méně. Mnoho lidí vymýšlí, co by ostatní mohli potřebovat. Přesvědčují je, že to potřebují, aby se také uživili. Spousty lidí propaguje za peníze to, co lidé nepotřebují a bez manipulace ani nechtějí.
Prodává se spousty šuntu, točí se mnoho podřadných filmů, pořadů jako Tele, vyrábějí se „elixíry života“, tisknou se obskurní plátky - to vše se musí umět jakkoli prodat. Je tedy spousty lidí, kteří by mohli mít prázdniny, ale kdo by se smířil s tím, že budou čerpat sociální podporu? Ani oni sami ne, protože by klesla jejich „životní úroveň".
Být v takovém konkurenčním prostředí zajištěn jako úředník státního aparátu se zdá být výhodné a bezpečné. Ale co, když se něco zvrtne? Co když se úředníkovi vyčítá, že není jasnovidný? Co když si jeho nadřízený přeje, aby jasnovidný byl a nějak mimosmyslově, včas a neomylně rozpoznal nebezpečí hrozící dítěti? Proč si to nadřízený může přát? Protože má také strach z negativního hodnocení šéfů. A ministr? Ten by také rád klídek a pohodu. Všichni známe to, čemu se slušně říká systém padající odpovědnosti. V byznysu se někdy říká konečnému uživateli, příjemci produktu - „koncák“. Kdo by chtěl být viněn za to, že není jasnovidný?
Kdo by chtěl být takovým koncákem, otloukánkem? Kdo má odvahu se vzepřít nespravedlivé kritice a v případě neúspěchu odejít a jít třeba chytat ryby do fjordu? Změní se to. Jistě. Právě ta aféra to změní. Pozitivní změny ve vnímání života druhých lidí bývají draze zaplaceny.
