Z jedné události by se tak mohlo usuzovat. Ale ctěný čtenář (jeden každý) má dost rozumu na to, aby se už nyní zdráhal na otázku v titulku odpovědět kladně.
Ne, jistěže idiot nebyl. Ale to už tak někdy bývá, že mocní předstírají, že idioty jsou, a to jenom proto, že mají potřebu dělat idioty z občanů, kteří pak mají ocenit moudrost a důvtip svého vůdce. Není podstatné, zda následující větu opravdu vyslovil sám Jurij Gagarin, nebo zda mu byla vložena do úst dodatečně po výroku Chruščova:
Údajně Gagarin: „Někteří lidé říkají, že tam nahoře je Bůh. Díval jsem se kolem sebe celý den, ale nikoho jsem tam neviděl. Neviděl jsem tam ani anděly, ani Boha.“
Chruščov: „Proč pořád lpíte na víře v Boha? Vždyť Gagarin v nebi žádného Boha neviděl!“
Není důležité jaké obrazy mohly vytanout v představě Nikity Chruščova, když slyšel slova o Bohu. Řekněme, že třeba něco takového:
To by mohlo odpovídat vztahu tohoto vůdce k náboženství, víře v Boha a spiritualitě.
Dovedu si představit, že jednoho dne Chruščovovi došlo, že Jurij Gagarin nebyl žádným tulákem po hvězdách. Třeba ve chvíli kdy zavzpomínal, jak na Valné hromadě OSN tloukl botou do stolu. Pokud při této vzpomínce uchopil onu botu a se zalíbením ji přidržel ve světle proti lampě ve své pracovně, možná vykřikl: "Já idiot". Pokud se tak stalo, pak proto, že si uvědomil hloubku stupidity onoho "vesmírného objevu". Pokud by měl Jurij Gagarin šanci spatřit Boha, znamenalo by to, že se Bůh až do té chvíle před komunisty (a vlastně před veškerým lidstvem) skrýval na odvrácené straně Měsíce či mnohem dále ve vesmíru a přiletěl se na svého synka Jurie podívat zblízka. To bychom pak ale museli vidět zhruba totéž co on. Připustíme-li vysokou nepravděpodobnost, že by Jurij vyprovokoval Boha hřadujícího na odvrácené straně měsíce ke vzletu, pak nebylo třeba po něm jakkoli pátrat, neboť lidstvo by už tisíce let zaznamenávalo různá sobě si podobná zatmění Měsíce:
