Hnutí ANO po roce opět čelí hnusu. Mezi jmény uvedenými ukrajinským serverem Texty na seznamu proruských osob, se ocitl i Andrej Babiš a Alena Schillerová. To Andrej Babiš považuje za mimořádnou ohavnost a hnus.
Pravdou je, že mají u Rusů našplháno jiným způsobem, než jiní. Babiš ani Schillerová se neproslavili tím, že by například slídili na sítích po produkci ruské propagandy a šířili ji dál, vděčni za svobodu, která jim to v ČR umožňuje.
Je známo, že v zájmu Ruska není jen získat si ty, kteří ochotně repostují cinklá videa, obrázky či proslovy služebníků jako je Nikita Michalkov, jenž na sebe vzal i úkol informovat o speciálně vycvičeném a infikovaném ukrajinském ptactvu, připraveném po startu sledovat určenou letovou trajektorii až k cílům na ruském území.
Mezi úkoly služebníků Ruska patří již mnoho let i oslabování občanské společnosti v mnoha zemích. Její rozdělování. Stavění jedněch proti druhým. Babiš řekl serveru Novinky.cz, že on i celé hnutí ANO od počátku války stojí na straně Ukrajiny. „Já, paní Schillerová, ale ani nikdo jiný z hnutí ANO se nikdy nevyjádřil ve prospěch Ruska."
Našplhat si u Ruska lze i jinak, než mu vyjadřovat okázale podporu nebo dokonce souhlas s invazivní ruských vojsk na Ukrajinu. Tak by se každý politický subjekt v očích většiny svých voličů znemožnil a ztratil vliv. Posloužit ruskému režimu a jevit se současně domácímu publiku jako mírotvorce, je mnohem lepší strategie. Bít se v prsa se slovy „my chceme mír“ by ale nestačilo. Je třeba taková provolání doplnit „oni chtějí válku“. My mír, oni válku. Co by mohlo společnost štěpit lépe, než kontrast život x smrt. Jednoduché až primitivní, přesto účinné. Nedivím se, že Ukrajina informuje tím seznamem své válečné uprchlíky, komu v hostitelských zemích nevěřit. Seznam osob sloužících tak či onak ruskému režimu, je výsledkem úspěšně vedené hybridní války. Je ostudou zemí, které hostí válečné uprchlíky a současně hýčkají jejich nepřátele předstírající opak.
Před rokem byli členové hnutí ANO údajně obětí „největšího hnusu“(21. minuta videa), po jehož vinicích však není dodnes ani stopy. Tentokrát je „viník“ znám – ukrajinský server Text.
