V souvislosti s posledními událostmi v Libyi se nabízí otázka, co vlastně Spojené státy a koalice chtějí. Svrhnout Kaddáfího režim či ho jen postrašit?
O historii platí to, že se neopakuje, jen události jsou analogické. Nikoliv tedy stejné, ale s menšími obměnami. Pokud se podívám na současné dění v Lybii, vybaví se mi nejen Vietnam, ale i Afghánistán a Irák.
Byť tažení do Afghánistánu mělo nějaký důvod (bašta Talibanu), do Iráku už to tak jednoznačné nebylo (neexistující zbraně hromadného ničení). Vietnam je případ sám o sobě, ale s Libyí má minimálně společné to, že vedení koalice jaksi neví jak dál a hlavně zaráží absence dlouhodobější strategie.
Možná by neškodilo, aby si páni velitelé pročetli vynikající analýzu mezinárodních vztahů, strategie USA vůči spojencům v Evropě a také vůči dalším světovým mocnostem. Samozřejmě nechybí ani dlouhodobější strategie. Řeč je tu o knize Samuela Huntingtona Střet civilizcí, boj kultur a proměna světového řádu. Česky u nás vyšla roku 2001 v nakladatelství Rybka Publishers.
Pokud bychom se drželi intencí této knihy, zjistili bychom, že strategie zákroku vůči více či méně nepřátelskému režimu by měla být jednotná, rychlá a rázná. Takže žádné kličkování, váhání a alibistické poukazování na omezenost (rozuměj politickou průchodnost a odpovědnost) zásahů. Tolik ve zkratce.
Události posledních dní v Libyii, ale i na mezinárodní scéně, nahrávají spíše "ose zla" a jeví se pro koalici západních mocností jako možnost opakování buď Vietnamu (pro Spojené státy) či balkánských válek v 90. letech (pro západní evropské státy).
Pokud se řekne A (zásah v Libyii) tak se musí říct i B (změna režimu). Jiná cesta vede do pekel.
