Při projíždění "kauzy" Kalousek a jeho údajně pořízené videonahrávky z jednání představitelů nejvlivnějších periodik jsem se rozesmál. Proč?
Možná jen proto, že ministr financí bojuje za svou věc způsobem a prostředky (nejen) jemu vlastními. Schválně o co tu jde?
V podstatě o prosazení důchodové "reformy", zvyšování DPH a další navazující roztomilosti. V kontextu se zde bojuje o bytí a nebytí celé nynější vlády a v případě vydavatelských domů o zachování stávajících ekonomických výsledků (rozuměj, čím víc prodáme, tím víc vyděláme a k tomu nám vyšší DPH moc nepomůže).
Celá tato pseudokauza by byla příjemným, předjarním osvěžením, nebýt dvou věcí.
První je naprosto neadekvátní reakce Kalouskem oslovených šéfredaktorů. Uznejte sami - bavili byste se s člověkem jakým je Kalousek o vcelku důležité a do jisté míry utajené schůzce, a jak probíhala, co tam kdo říkal a podobně? Přiznám se, že já ne, i kdybych se s ním měl bavit jen o tom, co jsem právě dočetl za knihu. Politická liška, jíž Kalousek bezesporu je, nutí být normálně uvažujícího člověka opatrným. Kalouskův smysl pro šibeniční humor, nadsázku, ale i "zachránářský" instinkt (opuštění KDU-ČSL a založení TOP 09 byl majstrštykem) by měl být dostatečným varováním pro oslovené šéfredaktory.
Druhou věcí je údajné ohrožení svobody slova (v případě, že se realizovala ona "nelegální" videonahrávka). Vnímám to tak, že pokud se opravdu chci v rámci profese dohodnout na určité strategii (což je naprosto v pořádku), tak musím učinit taková opatření, abych v případě Kalouskova (či třeba Jaklova) telefonátu mohl s čistým svědomím a úsměvem na tváři vše vyslechnout - a v tu ránu je na světě téma jako hrom a ministr či další politický šíbr má přinejmenším problém. Nejedná se zde tedy o ohrožení svobody slova, ale jen o prosté "naletění" Kalouskovi.
Sám jsem se opravdu pobavil. Jen mě trochu mrazí při myšlence, od čeho měla být zase odvedena pozornost nás všech? Nevíte o něčem?
