Odpovědi na to, jestli je správně uvádět, že člověk zemřel "s covidem" nebo "na covid", oscilují mezi dvěma extrémy: jeden extrémní názor (jehož je p. Flegr zjevně zastáncem) říká, že když měl zemřelý COVID, potom COVID byl příčinou úmrtí, ať už přímou nebo nepřímou (viz jeho vlastní text: Je nesmysl se ptát, zda ti lidé zemřeli s covidem nebo na covid. Ti lidé umřeli kvůli covidu a je jedno, zda byla bezprostřední příčinou COVID-19, nebo třeba havárie sanitky s neodpočinutým řidičem). Druhý extrémní názor říká, že obětí COVIDu je pouze ten, kdo prokazatelně zemře ve zcela doložitelné příčinné souvislosti se zdravotními problémy způsobenými COVIDem (zpravidla selhání dýchání). Osobně mám za to, že pravda bude někde mezi – rozhodně nesouhlasím s p. Flegrem, že když někdo zemře s COVIDEM, potom zemřel „kvůli COVIDu“. To je přeci naprosto absurdní názor (příklad: budu COVID pozitivní, nicméně COVID v mém těle nebude páchat žádné problémy a mé tělo se s ním bude schopné samo a bez jakýchkoliv komplikací vypořádat. V době, kdy jej ale budu v těle mít, mě srazí automobil a zemřu na následky takové autonehody (řidič bude COVID negativní...). Zemřel jsem potom „kvůli COVIUDu“, jak píše p. Flegr? To jako vážně?). Stejně tak nesouhlasím s druhým extrémem – zde souhlasím s p. Flegrem v tom, že určit přesnou příčinu úmrtí bývá mnohdy obtížné (byť si na rozdíl od něj si nemyslím, že je to možné pouze v tak jasných případech, jako je „ustřelená hlava“ – spektrum jednoznačných příčin úmrtí je nepochybně mnohem a mnohem širší). Tzn. souhlasím s tím, že je namístě opatrnost a obezřetnost, ale rozhodně nesouhlasím s tím, že každý, kdo zemřel „s COVIDEM“ („COVID pozitivní“) zemřel „kvůli COVIDu“.
