Víme, co chceme ?

Víme , co chceme ? Mám takový divný pocit. Nevím zda jsme docela zdrávi. Myslím tím celou naši českou společnost .Ono se to ukazuje i v různých historických obdobích, ale ty nechme teď stranou. Není to tak dávno, kdy jsme všichni svorně křičeli žádný cizí voják na naše území nesmí. Nechceme žádné základny, nechceme radar. A najednou jako by nic, skoro v tichosti je oznámeno, že sem nějací ti cizí vojáci NATO přijdou. Je to malá skupinka asi 300 mužů , no a taky nějaké to letadlo, nějaká ta vojenská technika, nějaké týlové zabezpečení, potom ještě vybrat místo na vybudování základny a je vcelku hotovo. Proč ? Přece nám hrozí napadnutí ze strany Ruska. Ono to napadnutí ani tak nehrozí, ale co kdyby , že ? Nakonec zbrojařské americké firmy potřebují zase něco málo prodat, aby se jejich zisk nekrátil. A náš rozpočet to unese. Když, tak si utáhneme zase opasky. A tak je přeci na místě, že zdvojnásobíme rozpočet naší armády, aby na to bylo. Jedno procento rozpočtu je zcela nedostatečné, tak raději naplánujeme postupně dvě procenta. Tak jak nám to generálové NATO doporučili. Já opravdu nevím, co se to s námi děje. Po roce 1989 jsme všichni včetně představitelů evropských velmocí, prezidentů USA hlásali, jak je fajn, že studená válka skončila a jak bude dobré budovat světovou společnost zejména vzájemnou spoluprací. Ejhle, najednou Rusko údajně porušilo všechny mezinárodní konvence, protože Rusové stále mají ve své historické paměti, že Kyjevská Rus byla nedílnou součástí jejich země. Ale ono Kosovo také bylo nedílnou součástí Srbska a najednou to bylo podle nás špatně. Tady bylo prý odtrnutí na místě, ale na Ukrajině to nejde. Tak nevím, jak hledat pravdu . A nakonec, je třeba hledat odbytiště na břidlicový plyn, který těží americké společnosti. Tak proč mít již provozuschopné zdroje z Ruska, když Američané by se také rádi uplatnili na našem energetickém trhu. Možná, že bude dražší pro náročnost přepravy, ale co, my to zaplatíme. V těchto dnech připomínáme konec druhé světové války. Dobře známe ty miliony obětí fašistického rozpínání. Naši dědové se slzami v očích vítali Rudou armádu téměř na celém území republiky a byli šťastni, že válka právě díky Rudé armádě na východní frontě skončila. Ano dohody o dělbě dobytých území už tehdy tady existovali. Na tom se přátelsky dohodli Američané s Rusy. Ale proč najednou slavíme konec války jen a jen v Plzni. Naše děti už mylně říkají, že naši zemi osvobodila Americká armáda, protože to říkala paní učitelka. Proč touhle propagandou chceme měnit historické skutečnosti? Komu to slouží. ? ¨Lidi, vezměme už konečně rozum do hrsti a chtějme budovat celosvětovou společnost bez válek, bez mocenských ambicí těch silných. Chtějme stavět společnost téhle planety na vzájemné spolupráci a na mírovém soužití všech. Nehledejme pořád nějakého nepřítele. Je to snad propaganda? Jestliže ano, tak podle mne je to propaganda, která prospěje všem.