Tak už jsou zase tady...

Vánoce. Když tohle slovo někdo uslyší třeba v září, tak to s člověkem nic nedělá. Ale jakmile je po dušičkách a začne se stmívat třeba o půl šesté, to už mnohým lidičkám nedají tyhle svátky spát a kde kdo stále více a pozorněji pokukuje po výkladních skříních a po regálech supermarketů. A co teprve když se kolem nás právě přežene skupinka čertů a za nimi si majestátně vykračuje Mikuláš s andělem.To už nastává opravdové davové šílenství.

První jsou supermarkety. Ty mnohdy ani na začátek prosince nečekají a Santové pobíhají po areálu obchodního domu jako zběsilí. Stejně tak v regálech hned u vchodu jsou seřazeny skoro vojenským způsobem stovky,ba tisíce Santů čokoládových.Ti čokoládoví jsou opravdoví, ale ti živí jsou většinou studenti a nebo naopak starší pánové po šedesátce, kteří si chtějí nějakou tu korunu přivydělat. Nákupní košíky praskají ve švech. Obchodní společnosti všude kolem nás nabízejí dokonce i půjčku na dárečky. Chcete potěšit své blízké?Kupte dárek na dluh! Stačí zavolat a my váš sen splníme. Nechtěl bych se probouzet ze zlého snu po Novém roce. Než se nadějeme, je tady stříbrná neděle, potom ta zlatá a „vánoce, vánoce přicházejí“, moji drazí. Rok s rokem se sešel a ony jsou zase tady, prostě tak najednou. Ještě rychle pro kapra! Na balicí papír jsem také zapomněl. Pro pána, a co dárek pro mou drahou polovičku? To jsem tomu zase dal. Ale proč se divím, takhle je to se mnou každý rok. Tak honem pro nějakou tu kosmetiku nebo řetízek na krk ? Co já vím ? Řetízků už má plný šuplík a těch lahviček, co překážejí v koupelně, panečku, z těch by se dal postavit celý skleník. Ale co, nějaká ta lahvička se sem ještě vejde, tak honem, než zavřou krám.Vždyť už je štědrý den. Milujete také Vánoce? Já strašně. Miluji to předvánoční napětí, které prožívám takové dva dny před Štědrým dnem. To se posadím k oknu, když se právě stmívá, a protože sám zpívat moc neumím, tak si pustím nějaké to vánoční cédečko. Třeba Purpuru. Tu mám dokonce ve třech různých interpretacích. Jak tak tiše a ochotně purpura na plotně voní, čumím z okna, venku je už tma, čerstvý sníh si tak volně popadává, jako by si vločky chtěly ještě hezky zatančit a měly dost času než dopadnou na zem. Do venkovního šera se najednou rozsvítí pouliční lampy, Tu a tam zahlédnu človíčka, jak někam ještě běží, popíjím čaj a přemýšlím, co asi ten opravdový český Ježíšek nám všem letos přinese. Na Santu Klause nečeká nikdo z naší rodiny. Prostě Ježíšek je Ježíšek a je náš.