Spor o embargo na dovoz ukrajinského obilí do Polska, Maďarska a Slovenska má mnoho konotací. Prezident napadené země odmítá chápat vnitropolitické souvislosti kritizovaných zemí.
Zatímco Evropská komise zrušila zákaz dovozu ukrajinského obilí do EU, vlády Slovenska, Maďarska, Chorvatska a především Polska v něm hodlají pokračovat. Reakce Zelenského byla nekompromisní. „Otevřeli jsme dočasný námořní vývozní koridor. Pracujeme na zachování pozemních tras. Je znepokojivé, že někteří v Evropě si hrají na solidaritu v rámci politického divadla - z obilí dělají thriller. Může se zdát, že se drží vlastních rolí. Ve skutečnosti však pomáhají připravovat scénu pro herce z Moskvy.“
Není to pochopitelně poprvé. Zelenskyj takto reaguje pokaždé, posledním případem bylo neposkytnutí časového rámce pro vstup Kyjeva do NATO. Ukrajinský prezident se rozhodně nedrží diplomacie a již mnohokrát popudil své nejbližší spojence. Tentokráte ovšem nepochybně přestřelil. Je zjevné, že si vůbec neuvědomuje situaci v Polsku a Maďarsku, kde na pořad dne přichází volby. A zdaleka ne všichni voliči podporují Ukrajinu. Přirozeně nejde jen o to. Polsko je do značné míry agrární země a vývoz potravinových výrobků je důležitým aspektem polského zahraničního obchodu. Levné ukrajinské obilí je zásadní konkurencí pro velké množství polských farmářů a zemědělských podniků. Segment, kde pracuje velké množství Poláků. Kontroverzní polská vláda prostě musí myslet na zadní vrátka a hodit kůstku voličům.
Situace na Slovensku je ještě horší a slovenská vláda musí udělat maximum proti populistickému hnutí Smer Roberta Fica. Množství Slováků, kteří viní Ukrajinu za vznik konfliktu je ohromující. Dalším faktorem je, že válka trvá již dlouho. V obou zemích je velké množství ukrajinských uprchlíků, což přirozeně nese třenice, které média a protivládní proudy pochopitelně zveličují. Spáchá-li zločin Ukrajinec, je to rozmáznuto jako pomalu národní tragédie. Únava z války se přirozeně bude projevovat v postojích obyvatelstva a politické elity se před volbami musí alespoň tvářit, že jim záleží na vlastním obyvatelstvu. Obilí je především u Polska dost zásadní faktor.
Zelenskyj jako by si nic z toho neuvědomoval. Naštvané reakce polských vládních politiků jsou naprosto logické. Nemohou před svými voliči jednat jinak. Varšava je hlavním spojencem Kyjeva a podporuje Ukrajinu zcela zásadním způsobem od začátku konfliktu. Napadnout tímto způsobem svého nejbližšího spojence, jenž je před volbami do Sejmu, bylo opravdu za čarou. Problém je tak velký, že polský premiér Mateusz Morawiecki již prohlásil, že Polsko na Ukrajinu žádné další zbraně nedodá. Trochu naivně vedle toho vyznívá prohlášení pana Pavla a paní Čaputové, že se jedná o nedorozumění. Diplomacie je třeba, ale tady nemá smysl. Slovenská prezidentka rozhodnutí vlády hájila a uvedla zcela logické argumenty o zájmech Slovenska. Smer je skutečně obrovský strašák.
Volodymyr Zelenskyj je od začátku konfliktu pod obrovským tlakem. Dělá možné i nemožné, aby do země proudila zahraniční pomoc. Musel přijmout řadu negativ, především ohledně dost liknavé vojenské pomoci západních zemí, Ukrajina není o nic blíže NATO než před válkou, F-16 jsou zatím stále v nedohlednu a čas na úspěšné dokončení protiofenzivy se krátí. Jen nejužší vedení Ukrajiny má reálnou představu o tom, kde se země aktuálně nachází. Negativních náznaků je celá řada, nikdo netuší jaká je celonárodní podpora války, nikdo netuší, jak hodně je třeba sanovat hospodářství Kyjeva. Není reálná představa o ukrajinských ztrátách, o dezerci se jen šeptá. V jakém stavu jsou ozbrojené síly a jaké jsou zásoby se také neví. Tohle vše nese ukrajinský prezident na svých bedrech. Nesmírně těžká role muže, který chce zachránit svou zem před zločinnou a brutální agresí. Bohužel neuvážená reakce ohledně ukrajinského obilí napovídá, že situace Ukrajiny je mimořádně těžká. A pokud to tak je, Zelenskyj není viníkem.
