Všude

Všichni prožíváme věci, které můžeme vysvětlit jen někomu. A běda, když nikdo není. Pak je všechno mnohem těžší.

Zase jsi zavřel oči, hlupáčku?

Zase vidíš tím okem vnitřním svým?

Opět jde houpačka na dračku

a držíš klid deštěm prostupným?

 

Vše je jinak náhle,

komu to budu vysvětlovat dlouhosáhle.

Nejsem ani tady, ani tam,

všemu i ničemu propadám.

 

Nevidím ani nahoru ani dolů, jsem jinde a všude,

nevím, co je moje, co je Tvé,

a tak vlaji mezi peklem a nebem, můj osude,

je to milé či nemilé?

 

Tisíce tváří, míjí mne dokola,

jsem zvenčí stále stejný,

kdopak Ti asi odolá,

každý den je perný.

Autor: Jaroslav Červenka | pondělí 12.7.2021 0:22 | karma článku: 15,88 | přečteno: 836x