Zjištění, jež asi překvapí málokoho, vláda dělá chyby. Tou zcela elementární je, že naprosto nevyužívá svůj mandát, který nebyl malý.
Podle posledního průzkumu CVVM poklesla v červenci důvěra v současnou vládu na 25 %. Nedůvěra se blíží 75 %. Z historického hlediska se jedná o rekordní čísla v polovině mandátu. Čísla jsou srovnatelná pouze s vládou Petra Nečase. Skutečným vykřičníkem jsou dva faktory. První je, že i z těch 25 % důvěřujících jich jen spíše důvěřuje 23 %. Druhým a ještě větším varováním je zjevnost ztráty důvěry vlastních voličů. Podobná čísla se už vyskytovala pouze v době velkých vládních krizí za Miroslava Topolánka a Bohuslava Sobotky.
Mnozí mohou namítnout, a politici budou mezi prvními, že se jedná jen o průzkum a realita bude někde jinde. Bohužel v tomto případě to s největší pravděpodobností neplatí. Je třeba znovu připomenout, že kabinet Petra Fialy se dostal k moci za velmi obtížné situace. Státní kasu převzal prakticky rozvrácenou předchozí vládou Andreje Babiše. Začala válka na Ukrajině, jež zásadním způsobem podpořila již rozjetou inflaci. ČR se poměrně úspěšně vyrovnala s přílivem uprchlíků z Ukrajiny. Bohužel tím výčet zásadnějších pozitiv končí.
Je nutné podotknout, že hlavním mandátem Pětikoalice byl Antibabiš, zřejmě doplněný očekáváním pravicové politiky a předpokladem, že dokáží zkrotit hrozivý schodek státního rozpočtu. Především ten poslední úkol je nepochybně velmi těžký ve stavu, kdy státní finance převzali v situaci, kdy mandatorní výdaje tvoří prakticky sto procent celkových příjmů státu. Tolik asi k omluvenkám, ale ty měly pochopitelně omezenou platnost. Dnes již prostě neplatí a měří se jen kroky vlády a těch je zoufale málo.
Není cílem tohoto textu rozebírat všechny chyby současného kabinetu takže jen stručně. Na pozadí celkem správného postoje k agresi Ruska na Ukrajině se rozběhla velká inflace, které si vláda dost dlouhou dobu prakticky nevšímala. Je třeba si uvědomit, že v tržní ekonomice je nejlepší, když toho politici moc nedělají, protože systém se dokáže do značné míry postarat sám o sebe. Je třeba pomoci jen těm nejpotřebnějším. Takže opoziční výkřiky, že kabinet nic nedělá s inflací jsou trochu vedle. Inflace je z určitého úhlu pohledu ozdravný proces. Evropská inflace má dva důvody. Konflikt na Ukrajině a lití obrovského množství peněz do ekonomiky, což se bohužel stále děje. A to i ze strany vlády Petra Fialy. Ta se nakonec nechala strhnout k celé řadě levicových řešení, která v kombinaci s naprosto nedostatečnou komunikací směrem k veřejnosti vedla ke značné nespokojenosti vlastního elektorátu.
Místo maximální snahy stopnout růst mandatorních výdajů, vláda podlehla dění a ty nadále rostou, byť mnohem menším tempem než za vlády Andreje Babiše. Přirozeně proinflační trend spojený i s celou řadou dotačních programů. Pád Pirátů, naprostá diskreditace STAN, velmi slabé výsledky KDU a TOP 09 a především prakticky nulová reformní a stále více žádoucí činnost v oblasti školství, zdravotnictví a státní správy (digitalizace). Zcela nesmyslné bazírování na tom, že nebudou zvýšeny daně, bylo od počátku jasné, že ke zvýšení bude muset dojít. Velmi sporné osobnosti jako pánové Blažek nebo Stanjura. Zřízení nových ministerstev, jejichž činnost prakticky není vidět, pokud vůbec nějaká je. Až příliš eurohujerský přístup. Není toho málo.
Asi by bylo nespravedlivé říct, že vláda nedělá nic, ale rozhodně toho nedělá dost. Její zásadní problém spočívá ale v něčem jiném. Neustálé medové řečičky Petra Fialy už na nikoho nepůsobí. Kabinet si především nikoho nechce naštvat, důsledkem pochopitelně je, že si naštve všechny. To už pak může evokovat jen jednu věc. Strany si to svoje období chtějí užít a po nás potopa. Anebo zcela ztratily smysl pro realitu. Těžko říct, co je pravda, ale obě varianty jsou tristní. Při pohledu na opozici může v českém voliči vzrůstat jen jedna věc a tou je beznaděj.
