Už ne

Naděje, síla a prokletí člověka. Často nekonečný zdroj energie i fatálního zklamání. Jedna z věcí, která nás ovšem dělá lidmi. A poděkování Pavle, která mě trkla, abych psal trochu jednodušeji. 

Už ne, už žádné čekání Ty slepá,

už ne, už žádná naděje prázdně planá.

Už dost bylo infantilního vrkání,

a bez konce zbytečného trápení. 

Dost bylo tolerance k Pýthii, 

a snění o krásné chiméře zaseklé,

lidé až příliš často nežijí,

dlíc v labyrintu Knóssu prokletém.

Už ne, ani slova a myšlenky zbytečné,

starý brachu, zase to bude bezpečné,

byť s mraky nad hlavou, paprsků hledáním,

však svobodou bezohlednosti zadáním. 

Psáno pro Blogosféru