Stín

Nikdy nevíme, co nám život připraví. Můžeme mít pocit, že už jsme vše prožili, a že nás nic nepřekvapí. A pak přijde šok, zase je co se učit a být udiveni nad pestrostí přicházejícího.  

Toulal se, kdesi  v bezčasí,

důrazný stín se silou velikou,

neuměl jít nejmenší oklikou,

a neviděn, životu se nehlásil.

Stín s krátery na duši,

s citem zcela odzbrojen nečekaně.

Slepou vidoucí co netuší, 

jaké letět je v rychlosti neodvratné.

A tak mžourá ten diktátor minulosti,

oči už nejsou jeho, pocit, co neopustí.

Náhle bezbranný, rek bývalý, 

bez obvyklé despocie, zcela vydaný všanc, 

čarodějce sladké, co neví o sobě

a vše v té neuvěřitelné podobě, 

ztrácí ten hrdina pomalu svůj starý glanc.

 

Autor: Jaroslav Červenka | čtvrtek 12.1.2023 10:11 | karma článku: 23,55 | přečteno: 386x