S patronem

Vždy může slunce vysvitnout. Kam stále spěcháme? I maličkost může tmu roztrhnout, když pozorně se díváme. 

Ať nové slunce dne,
vidí naši mysl světlem otevřenou,
ať je náš krok pevný, 
Pošlem si polibek v chvíli nestřeženou
a radujem se z rosy ranní . 
Ať nic nezkalí den, 
radujme se i z paprsků slunce,
bude svítit na nás jen. 
I o čtvrté, sovička bude bdít,
nad naším osudem navždy dlít. 
Srdce již jsou spolu
a jen pár kroků k tomu. 
Něha, laskavost, konec šedých dní,
čeká se i na to poslední. 
Věřme v dobrotu času,
za slunečního jasu. 
Až ulehne kotouč života,
do peřin noci,
snad už tu bude jistota, 
že jsme si tu od pomoci.

 

Autor: Jaroslav Červenka | čtvrtek 22.7.2021 6:25 | karma článku: 0 | přečteno: 535x