Domnívat se, že situace na polsko-běloruské hranici je jakousi pomstou Lukašenka vůči EU je stejně naivní, jako domnívat se, že Vladimír Putin je demokrat.
Běloruský diktátor má nepochybně velké množství vnitropolitických starostí a je rád, že se mu podařilo dostatečně zastrašit a vymýt mozky svým bezpečnostním složkám. V jeho mocenském aparátu se v současnosti nachází blíže neurčený počet pracovníků FSB, kteří jsou prodlouženou rukou Vladimíra Putina. Situace je křišťálově jednoduchá, Lukašenko v této chvíli neudělá bez Ruska vůbec nic a reálně se zde čelí pouze dalšímu stupni hybridní války, která je vrcholem možností zbídačelého Ruska. Asi podobně jako strašení kolem ukrajinských hranic.
Ovšem Evropská unie řeší sankce proti běloruskému režimu a ve své dokonalé slabosti je schopná jménem Angely Merkelové hledat řešení u ruského poloautokrata. Politická reprezentace EU zjevně vůbec nechce připustit diskuzi, že polská hranice je vnější hranicí společenství. Již lze jasně pozorovat naprosto zbytečný bruselský byrokratický aparát, řešící vše, jen ne to, co by doopravdy měl. Přestože v lisabonské smlouvě je jasně zakotveno vytvoření samostatných mezinárodních sil zaměřených na obranu EU, projekt je nadále v plenkách. A kde jinde by ony síly našly uplatnění než právě teď v Polsku, které ve skutečnosti brání především hranice Německa, kam drtivá většina uprchlíků míří.
Kde jsou legislativní změny v azylové politice? A kde je vůbec nějaká azylová politika? Směrnice platné v rámci EU dávno neodpovídají současné realitě. Aktivita Evropské komise, potažmo parlamentu? Prakticky nula. Za to, co dnes praktikuje řada členských států na svých hranicích, byl Viktor Orbán tvrdě ostrakizován. Neschopnost EU zneprůchodnit hranice společenství proti ilegální imigraci je stále stejná, jejich nečinnost jako by volala do Afghánistánu či Sýrie, přijďte, není problém. Ale zdá se, že porušování azylových právních norem jednotlivými členskými státy najednou nevadí. Obyvatelstvo EU se pomalu obrací proti přijímání migrantů a dospívá pomalu k necitelnosti vůči jednotlivým případům, kdy selektivní pomoc by třeba byla žádoucí. Politické loutky jen počítají preference. Proč? Úplně jednoduše, pustit si sem neřízeně statisíce lidí mohlo vést jen k úplně opačnému postoji. Země jako Itálie nebo Řecko byly prakticky nechány napospas. Výsledek? Ani skutečně potřebným se nedostane pomoci.
Co dělá EU? Sankce proti Lukašenkovi, přičemž je jasné, že hlavním hybatelem je Putin. Místo toho, aby Brusel intenzivně řešil energetickou závislost na Rusku, potažmo závislost na vzácných kovech z Číny a nejen tu, řeší jako vždy množství byrokratických prkotin. A pochopitelně se musí zprovoznit Nord stream 2, který onu závislost na Rusku jen prohloubí. Trochu smutný odkaz Angely Merkelové.
Nikdo se do pomoci Polákům nehrne, ať již v jakékoli podobě, přitom, nedej Bože, kdyby se hranice stala průchozí, bude to jen další povzbuzení pro migranty. Kdepak je solidárnost a především vděk Polákům za to, co v této chvíli dělají?
