Skládají se dobře. Uklidňují lidskou mysl. Někdy i ukáží cestu, často je to tolik potřeba. Jsou různorodé.
Úžasná myšlenka, obrazně i doopravdy,
ten obraz přichází stále, i nepozvaný.
Každý chtěl by, být sám sebou.
Jak marný je slepcův boj.
A jakpak je to s Tebou?
Odhoď slupky, pouhou zátěž.
Těžké je to,
když prázdno najdeš.
Bolest, strach, dva kati.
Už se konečně čas krátí?
Škoda každé chvíle promarněné,
už mohli jsme zažívat netušené.
Na bolest jsou různé záplaty,
důležité, že je člověk uvnitř bohatý.
Hodnota lidství, je k nekoupení,
Už se blíží vlahé ranní kuropění?
Píšek je ve hvězdách, Člověkem by byl
a němý osud by se konečně naplnil.
Někdy je minulost zhoubou všeho,
zhoubou srdce hluboko zraněného.
Člověkem stát se v poznání,
pak snadněji odcházejí všechna zranění.
Slepý často nechce vidět, oči otevře nakonec.
Překvapen sám sebou, bude žít nad rámec.
Vše se vrátí, stejné i jiné úplně,
když člověk prozře, konečně svobodně.
Chuť nikdy neodešla, usnula jen,
Snění nestačí, sen není předurčen.
Dva jsou hodně, když je vůle.
Nic není nemožné, je teprv půle.
Už jich bylo dost, jen žádné strachy.
Víra je silnější a Ty taky.
Jen hlupák neuvidí krásu skutečnou,
a sílu její, slepec nevytuší.
Prokletí dnešní doby, lidé si vstříc nejdou,
pak nechápajíc zranění, už žít nedovedou.
Lze snadno člověka pochopit?
Lze lehko anděla oloupit?
Odchází děsivý přízrak letitý?
Nejsi sám, stíne motýlý.
Tolerance, matka vztahů všech.
Jsme dva, žádný spěch.
